90 let statných Švédů

Pavel Kopáček
Foto: archiv autora, firemní tiskové podklady

Při pohledu na velké 740, světoznámé 240, lehce výstřední P 1800, či Amazony a „Buckely“ v ostrém závodním tempu se ani nechce věřit, že švédskému dodavateli jakostní techniky je devadesát let!

Stalo se 14. dubna 1927, kdy z vrat montážní haly v Göteborgu vyjel první seriový ÖV-4, později mnohem známější pod přízviskem „Jakob“. Stal se plodem spolupráce dvou podnikavých mužů, obchodníka Assara Gabrielssona a technika Gustafa Larssona, který převzal i zodpovědnou funkci hlavního designera.

Gabrielsson měl za sebou úspěšnou karieru ředitele obchodní výsadky SKF ve Francii, kde dokázal, že Evropa může vyrábět stejně kvalitní ložiska jako USA, navíc za nižší náklady. Rozjel obdobnou iniciativu i v automobilové branži, a přibral do vedení budoucího koncernu Gustafa Larssona, předtím pracujícího na významném postu v britské automobilce Morris.

Od rozhodnutí o stavbě motorových vozidel k prvním sestavným výkresům uplynuly tři roky, a na podzim 1926 se oba partneři obracejí na vedení SKF s prosbou o zapůjčení kapitalu a zastřešení projektu. Výrobce ložisek prosbě vyhoví a podepíše objednávku na 500 otevřených a 500 zavřených osobních modelů, pro něž vymyslí i jméno.

Dnes už je tahle skutečnost bezmála zapomenutá, ale název VOLVO není ani zkratka, ani záhada, nýbrž jen latinský překlad slova „valím se“ - tedy přesně to, co mají za úkol kuličková ložiska, v našem případě samozřejmě SKF. Ke cti tohoto výrobce budiž dodáno, že v ostatních záležitostech dostala správa automobilky zcela volné ruce.

Ovšem odvážný cíl – smetení amerických výrobců ze švédského trhu – to byla opravdu jen fikce a zbožné přání. Ani ten nejmocnější domácí poskytovatel prostředků neměl na to, aby doslova „sekal“ automobilové spotřební zboží v milionových seriích, jak to uměli za Atlantikem.

Volvo tedy zůstalo naladěné na vlasteneckou notu a vždy kladlo důraz spíše na kvalitu, jedinečnost a výdrž, než na gigantické serie a pravidelný facelift.

Předválečnými stálicemi se staly velké PV651, využívané zejména taxislužbou a nájemnými autodopravci, ale překvapivě i proudnicový PV36, až neuvěřitelně podobný americkému Chrysleru Airflow.

Bezprostředně po válce Volvo představuje legendarní PV444, který s proměnami vydržel ve výrobě přes dvacet let, o dekádu později řadu 120, zvanou Amazon, podobnou zmenšenému Chrysleru poloviny 50. let, odvážně řešená coupé P 1800 a P 1900, a nakonec i bestsellery 140, 240 a řadu 700. To jsou pro mnoho značkových fanoušků poslední opravdová Volva, protože – jak to dnes vypadá – Volvo jakoby zapomnělo na základní firemní atributy, které vytvářely dějiny.

Volvo P 1900 byl spíše pokus než výroba. Navíc bylo mimořádně nekvalitní...
Královstvím Amazonů byly švédské zimy
Podobných karoserií nebylo mnoho – snad jen Reliant Scimitar a částečně Lancia Beta HPE
Z mimoevropských trhů byl ten americký absolutně prioritní
PV60 na pozdějším snímku – americké rysy se nedají přehlédnout
Řadou 700 se Volvo rozloučilo s proslulými tvary. Pak už byla jen a jen všednost...
Montaž prvních ÖV-4 probíhala v primitivních podmínkách
Volvo jako průkopník aktivní a pasivní bezpečnosti
PV4 byste si snadno spletli s prodlouženým Chevroletem Superior či Studebakerem Big Six
V dobách válečné nouze si Volva vozila před sebou dřevoplynový generator vlastní výroby
Nadčasový P121 dovedl přesvědčit nejen výkonem, ale i elegancí
Nezapomenutelný zástupce řady 240 je pro mnohé synonymem pojmu VOLVO
Nesmíme opomenout řadu vynikajících náklaďáků, busů, stavebních strojů a traktorů
V 60. letech už poněkud archaický, ale stále velmi oblíbený: Volvo P210
Proudnicový PV36 ze sbírek tovarního musea
PV36 Carioca na dobovém propagačním snímku
Vydáno dne: 14.04.2017 - 19:59