Dopoledne ve skansenu

Pavel Kopáček
Foto: autor

Milana Havlíčka jsem poznal někdy počátkem roku 1995. To se zrovna nacházel v úvodní etapě svého nápadu: chtěl vystavět, provozovat a také postupně rozšiřovat svého druhu exposici českého venkova pod širým nebem, koncipovanou jako místo setkávání generací, celodenní výlet pro všechny členy rodiny a zároveň areal, odkud každý odjede poučený.

Ještě v roce následujícím žil bývalý velkostatek v Rapotíně nedaleko Šumperku poklidným životem, stál téměř o samotě, i silnička tam končila. Od té doby se mnoho změnilo. Povodně roku 1997 málem vymazaly celou plochu z povrchu zemského, v následujících dobách okolí „rozkvetlo“ novostavbami rodinných vil.

Už kdysi tam byly příjemné procházky, všude zvířátka, v kleci byli jen opičáci, dokonce i pštros se tam procházel. Dnes ho neuvidíte, zadávil jej vlčák ze sousední nemovitosti, patřící dceři hlavního šumperského fízla soudruha Kantora, takto bývalého náčelníka kriminalky. A tak se Milan Havlíček a jeho parta museli potýkat s dalšími a netušenými problemy, výhrůžkami a házením klacků pod nohy.

Letos v prázdninách jsem se do Musea a zoopark-skansenu vracel úplně jinou cestou chtíc dcerce ukázat království svérázného uchovávatele rozličných historických i méně historických artefaktů. Ale nic mne nemohlo připravit na kombinaci Disney Worldu, zoologické zahrady a naučné stezky ve stylu „od korose ke rzi“.

To prostě nejde vypsat, to musíte vidět. Desítka fotek v příloze neznamená víc než jen letmé mrknutí. To, co příchozí návštěvník uvidí, je tak neskutečné a všem jiným exposicím se vymykající, že si troufám pochybovat o dalším podobném místě na celé ploše Evropy.

Výčet exponatů – třeba jen těch spojených s dopravou – nemá smyslu. Když si řeknete „Tatra 805“, musíte ji tam vidět v realu; když vás napadne „Zetor 25“, budete potřebovat součinnost obou mozkových hemisfer, abyste vnímali všechny „pětadvacítky“, rozeseté po ploše...

Součástí je i rozlehlá stodola, před dvěma desítkami let skrývající zachovalé a udržované kousky silniční techniky. Dnes jsou tam také, ale doplňují ji – víte co? Radši se koukněte na fotky, nebo si tam rovnou udělejte výlet (ale ne, že mne pak nařknete ze škodolibosti a poťouchlého jednání ☺)

Ale jedna věc se změnila, a mohou za to návštěvnící, potažmo česká povaha... Zpočátku bylo vše volné, děti si mohly sednout na letitý traktor, postavit se na stupačku „Ereny“ a kouknout dovnitř, a i ta pohádková stodola byla přístupná na požádání a bez průvodce. Skutečnost, že se budete pohybovat jen ve vyznačených koridorech, je výsledkem pokusů o krádeže, zlovolné ničení a devastace.

Přesto je areal nesmírně poučný, ať již jej budete vnímat z jakéhokoliv úhlu pohledu.

Volná plocha, na níž přibyla osobní auta. Náklaďáky jsou původní a stojí tam od poloviny 90. let
Samice páva korunkatého se vyhřívá na kapotě pragovky RN
Tady se zastavil čas...
Cikánská maringotka u rozvalin domu – tak žili, tohle znají, a tak se to snaží vytvořit i z dnešních bytů
S tankem T-34 nepohnuly ani povodně
Lehce přízračné světlo obnažuje tvary Velorexu 435 a škodovek 1201 a Felicie
Piccolka konce 20. let, která kdysi navštěvovala i veteranské podniky
Traktorů Škoda 30 už v provozu moc nepotkáte, tady jich je několik
Tuhle slavnou Tatru pamatuji ještě z pomníku v Zábřehu
A ještě jednou kůlna: Felicia, Austin FX4 a Tatra 57a
Pásový Zetor bývá dnes pro mnohé návštěvníky překvapením
Vydáno dne: 01.08.2017 - 17:36