Fordlandia aneb nevydařené dobytí ráje

Text: Pavel Kopáček
Foto: archiv autora, tiskové podklady Ford, Wiki, archiv New York Times

Úspěšná motorisace severoamerického území je bezesporu zásluha Henryho Forda, který dobře zkombinoval potřeby a možnosti kupní síly středních a nižších středních vrstev s rychlostí a dynamikou moderní pásové výroby.

Fordův koncern měl dostatek všeho či možnost opatřit si levně každou surovinu – až na kaučuk. Monopol obchodu s touto strategickou surovinou ovládala Velká Britanie, a nikomu z Američanů se nechtělo jednat s bývalým kolonialním panstvím, protože stále ještě nezaschly některé rány z války za nezávislost...

Nejbližší oblastí výskytu kaučukovníků byly tropické oblasti jižní Ameriky a koncernovému vedení se podařilo podepsat kontrakt s guvernerem brazilského státu Pará (jistě ne za jednu láhev whisky). „Old“ Henry tak dostal území o rozloze bezmála 15.000 km2 nevymýceného pralesa, plného divoce rostoucích kaučukových stromů.

Ke slovu se dostává dodnes významná filialka Ford do Brasil, ale veškeré práce brzy ustaly vinou nespolehlivosti místních námezdních sil dojíždějících do „práce“ po řece, ale i hromadným výskytem tropických chorob. Jediným řešením bylo postavení města „na zelené louce“.

Tak se i stalo – jedno sídliště dostali místní dělníci, druhé americká strana – to bylo vybaveno na úrovni tehdejšího amerického města, tedy včetně knihovny, nemocnice, školy, sportoviště, golfového hřiště, vodních nádrží či obchodů. Do historie vešlo pod názvem Fordlandia.

Žádný ráj na zemi, naopak – ve městě byl zakázán hazard, alkohol, nevěstince, prodej tabáku, ale i hraní amerického fotbalu. Starý Henry byl známý asketa a věděl, že jakékoliv „povolení uzdy“ mu snižuje cinkot pokladen...

V náhradu za utrpená příkoří nechal postavit několik mil vzdálený „Ostrov nevinnosti“, jak se říkalo osadě s nálevnami, doupaty, hodinovými hotely, zastavárnami a centry všeho hříchu.

Málo radostí, zato zvířeny hodně, hlavně té ošklivé: každého obtěžovali a napadali mravenci, kousaví pavouci, jedovatí hadi a housenky...

Ani Brazilci nebyli moc spokojení a dali to najevo několika povstáními, z nichž to největší musela v roce 1930 zlikvidovat až brazilská armáda.

Po několika letech si Henry Ford musel přiznat, že šlápl vedle, a náklady na „levnou“ surovinu přerostly únosnou míru. V roce 1932 se projekt „Fordlandia“ uzavírá a celé těžební středisko se přesouvá o několik desítek mil, do oblasti se snadnějším přístupem a lepšími možnostmi pěstování kaučukovníků.

Definitivní tečkou za namáhavým odběrem latexového mléka byl vynález umělého kaučuku, díky němuž mohl svět navždy zapomenout na neúměrně drahou výdajovou položku v provozu auta: pneumatiky.

A Fordlandia? Zbytky její slávy jsou stále patrné, dokonce má ještě své obyvatele. Ale příroda si postupně bere to svoje zpět, a tak z většiny amerického sídliště jsou už jen ruiny.

I Mr. Ford se někdy utne, nejen mistr tesař...

Bývalá tovární hala a hlavní vodojem
Někdejší nemocnice...
Tady se úřadovalo
Malý kousek Ameriky uprostřed pralesa
Když lidé odešli...
Fordem do Fordlandie (a ani V8 nepomohl)
Tohle vám napadalo za krk nebo zalezlo do kalhot
Henry Ford I. (1863 – 1947)
Dva tisíce současných obyvatel si z Fordlandie udělalo atrakci
Sběrače kovů v našem pojetí tu evidentně neznají...
Ono by se jezdilo, ale těch peněz za pneumatiky!
Každá „guma“ se ojela, až z ní kusy padaly
Vydáno dne: 19.03.2017 - 23:08