Proč zrovna Škoda 100?

Michal Primák

Proč si na šestadvacet tisíc kilometrů po špatných cestách vzít zrovna Škodu 100? Protože starým autem jezdí poslední dobou „každý“? Nebo je v tom nějaký hlubší důvod?

Jak jsem nastínil v minulém článku, Škodu 100 jsem v minulosti měl. Koupil jsem jí poté, co jsem své první auto, Ladu 2101, vzal bokem o skály. To je hned, když protijedoucí auto předjíždí cyklistu a vezme vám půlku vašeho pruhu. Nebylo kam uhnout. Žigul měl hnuté nápravy a bok orvaný jak borůvky. A tak jsem si koupil Škodu 100. Stála u kolegy z práce na zahradě, bez papírů. Psal se rok 1995. Tehdy dvacetileté auto mělo do veterána daleko. Karoserie škodovky byla zdravá, technika funkční, lak všelijaký, prostě za pět tisíc normální dostupná koupě. Záhy jsem šel na vojnu a ve volných chvílích si upravoval své auto, nazvané tehdy Beruška. Za rok vojenské služby plnila funkci taxíku, kdy jsem s ní vozil kamarády z hospody, sebe za svoji tehdejší dívkou, později manželkou. V létě nám Beruška dělala společnost při první společné dovolené. Asi po dvou letech jsem jí prodal, když se vyskytla možnost koupě slušné Lady 2102. Žena to tehdy obrečela.

V dalších letech jsem párkrát zauvažoval nad opětovnou koupí Škody 100. Ale měl jsem doma vždy spousty jiných veteránů – Simek, a tak k tomu nikdy nedošlo. Až letos; padlo rozhodnutí jet známý charitativní závod s názvem Mongol Rally. Vypsaná pravidla mi nahrávala. Motor do objemu jednoho litru a celková nevhodnost auta pro tento závod. Že jsem zvolil špatně, resp. dobře, mi potvrdil Daniel Urban, který se svojí Škodou 100 projel několik zemí dálného východu. Jeho slova, že stovka není dobré auto pro tuto trasu mne utvrdily v tom, že jsem zvolil dobře.

A tak po dvaceti letech vstupuji podruhé do stejné řeky. Prohledávám inzerci a koukám po Berušce 2. Ač na tento vůz mnozí „škodovkáři“ nadávají, pro mne je to volba z nostalgie. O nostalgii jde u veteránů také, ne?

Kam dál? Mohlo by vás také zajímat:

Vydáno dne: 23.04.2017 - 19:10