Silnice, mosty, stroje a auta

Pavel Kopáček
Foto: autor

Při průjezdu Šumperkem (resp. Vikýřovicemi) kolem něj budete projíždět. Je umístěné v bývalém selském dvoře, součástí štítu jednoho ze stavení je symbolické ztvárnění silničního válce. Prostě Museum silnic. Byli jsme tam...

Tahle exposice byla mnoho let součástí zámeckého okruhu ve Velkém Meziříčí na Vysočině. Z mého rodiště jsem tam měl jen kratinký kousek autem, ale nikdy jsem tam nedojel, pak jsem se odstěhoval, a zámek navštívil až po mnoha létech, abych se z velké cedule dověděl, že se celá exposice rok předtím přestěhovala do Vikýřovic. Potom uplynula bezmála další desítka let, než mne cesta zavedla do malebného předhůří Jeseníků.

Exposice se skládá z několika trvalých výstav, doplněných příležitostnými. V době naší návštěvy jsme viděli zajímavý historický exkurs „Via est vita“ (Cesta je život), který mapoval dějiny cest a silnic včetně cestářství, značek, milníků a doplňků.

Druhá část byla věnována železárnám a stavitelství bratří Kleinů, kteří dodávali ozdobné i praktické průmyslové výrobky od litinových sporáků až po příhradové mostní konstrukce.

Špičkové modelářské umění stálo za exposicí „Z historie a současnosti našich mostů“, mapující skoro tisíciletý vývoj těchto staveb na našem území.

Z příležitostných výstav jsme zhlédli akci „Auta do dlaně“ z kolekce místního sběratele autodráhových modelů, ale i zajímavé artefakty, vážící se k dějinám motocyklových závodů Kolštejnský okruh.

Vyvrcholení nás pak čekalo na rozlehlém dvoře mezi volně přístupnými exponaty strojního a automobilního zařízení k budování, opravě a údržbě silnic.

Celkově lze tento počin pod hlavičkou Správy silnic Olomouckého kraje kvitovat superlativně. Jen nás napadlo, zda provozovatelé neplánují rozšířit strojový park na venkovní ploše? Postrádali jsme legendarní Tatru 111, kterou si autor článku dobře pamatuje jako nepostradatelný silničářský doplněk, či jejího nástupce 138, jezdícího např. s nástavbou distributoru. Dále pak nějaké sypače, počínaje např. Pragou RN/RND, z níž se ještě házela škvára na vozovku ručně – až po dnes již bohužel dosluhující „Matesy“. Ale uvidíme, třeba naše nevyslovené přání nezůstane oslyšeno...

„Autíčko“ na malování pruhů má už, bohužel, spoustu nedobových zásahů, ale zato je nesporně velmi raritní
ZIL 157 s nástavbou sněžné fresy všichni určitě známe. Ale Ural 275 už tak běžný nebyl...
Věděli jste, že se pražský Karlův most lomí do dvou oblouků?
I tohle je motorismus: nevelký „stabilák“, mlátička a balíkovač
Žlutočerné šipky vás provázely v 50. letech
„Na silnici do Prášil jeden mladý cestář žil“, chtělo se zazpívat...
Kámen a železo: cestářství nebylo řemeslo pro bábovky a padavky!
To se řekne „Autodráha“ - ale těch autíček k tomu!!
Celý složitý okruh měřil asi 50 metrů, vše fungovalo a dcera byla naprosto nadšená! ☺
Šnekový transporter, nesený unifikovaným Zetorem, býval v každé „SÚSce“ a skladu škváry. Ovšem místo akrylové oranžády měl tovarní modrý lak
Klasický „dálniční“ Unimog; budeme doufat, že se jich dochovalo více
Malá, výkonná a skutečně historická fresa, nesená Mercedesem-Benz Unimog...
...zatímco o profesionalní nástavbu se postarala švýcarská firma Rolba
Fresa ZIL 157 má všechny agregaty v nástavbě, pod kapotou není kromě „bufíku“ vůbec nic
Adamovské strojírny nevyráběly jen čerpací stojany, ale i silniční válce
Namísto kolotočové akrylky dát tehdy běžný lak – a obě V3S by byly fešandy!
Vydáno dne: 31.07.2017 - 11:30