Svítá nad tatrováckým museem?

Pavel Kopáček
Zdroj prvních dvou částí: týdeník Ekonom
Foto: Pavel Kopáček, David Kopáček, Ctibor Veleba, tiskové podklady Tatra, město Kopřivnice, archiv autora

V poslední době jsme zaznamenali mnoho rozporuplných a někdy i přímo „jedna paní povídala“ informací ze zákulisí někdejší Kopřivnické vozovky. Přinášíme vám dvě tisková stanoviska spolu s naším komentářem a historickým pohledem, a rovněž upozorněním na pravý stav nedávno proběhlých událostí.

Možná se svezeme novým Tatraplanem...

I když – tohle už tady všechno bylo. Nicméně podle posledních informací zahraniční prodejci Tatry hledají protiváhu k těžké technice, a usuzují, že by se dalo navázat na jednu z tatrováckých legend. Tatra 600 (zvaná Tatraplan) by se prý mohla objevit jako retroverse původního vozidla, vycházející z tehdejší designové podoby. Celá platforma a technické vybavení by samozřejmě odpovídalo nejnovějším trendům, vůz by byl stavěný na závaznou objednávku a přiměřeně drahý. Jistý zádrhel spočívá v duševním vlastnictví ideového návrhu (majitel Tatra), na druhou stranu by to zase dávalo aspoň nějakou záruku, že podobný vůz nevznikne v boudě mezi rýžovým polem a hromadou oslího trusu...

Dle vyjádření vedení automobilky by se o definitivnímu souhlasu či nesouhlasu mělo rozhodnout do poloviny příštího roku. Zájemci nechť počítají s delší dodací lhůtou, Tatra odhaduje délku samotných přípravných prací v lepším případě na tři roky, spíše se ale bude jednat téměř o dvojnásobek.

Pokud se uskuteční novostavba Tatry 600, bude ideově vycházet z původního designu

Dvě firemní musea

Běžnému návštěvníkovi zůstávají těžkosti Tatrováků s výstavou jejich tradic většinou skryté, za oponou to ovšem již dlouho vře. Problemy s místem nevyřešila ani výstavba dnešního musejního svatostánku, která je řešená sice vstřícně k návštěvníkům, ale s neuvěřitelným množstvím hluchých a neobsaditelných míst, kam se dá „upíchnout“ maximalně vitrina či drobný technický díl. 

Zamýšlená rekonstrukce původních budov musea (sloužících ještě nedávno jen jako sklady a depositaře) se odsouvá, protože mezitím došlo jednak ke zřícení kusu střešní části jednoho pavilonu, do budov zatéká, a absolutně nejsou vhodné k jakémukoliv podobnému využití. 

Do finale se tak dostává jednání o výstavbě druhé části musea, a sice přímo v arealu podniku. V dosavadních musejních budovách bude stálá exposice osobních vozů a příslušenství Tatra, v nových prostorách se soustředí užitková technika a specialy Tatra. Tahle část by měla otevřít brány do konce roku 2019.

Těžištěm nové exposice nákladních vozidel má být vedle dosavadní a známé kolekce také nedávno získaná sbírka z vlastnictví Jiřího Hlacha. Jedná se o pozoruhodnou sbírku vozidel, shromažďovanou několik desítek let, a obsahující rovněž větší množství vozidel jiných značek.

Tatrovácká exposice má kolem sebe dost prostoru, ale zároveň i spoustu nevyužitého a zbytečně nepřístupného místa
Účelové a symbolické využití jedné z hal nejspíše zůstane – změna komposice by k lepšímu nevedla...
Takhle my starší pamatujeme původní exposice v naprosto nevyhovujících podmínkách

Jak to vlastně bylo?

Fanouškům historické techniky značky Tatra neušlo, že se už delší dobu kolem sbírky Jiřího Hlacha „cosi“ děje. Jedinečná kolekce, kterou jsme vám představili v jednom z posledních původních vydání „časopisového“ Veteranu, sídlila v jihočeských Trhových Svinech. Majitel sbírky tam měl rozsáhlé prostory na výstavu, uchování i opravy svých vozidel. Jediná potíž byla ve vlastnictví: haly totiž nebyly jeho, p. Hlach zde vystupoval jen jako nájemce. A to byl evidentně kámen úrazu, protože majitel nemovitostí byl patrně zasažený nenažraností, hladovostí a hloupostí. „Dosáhl“ ale jen stavu, kdy Jiří Hlach řekl „Dost“ a začal usilovat o získání jiných prostorů.

Vy, kteří renovujete běžný veteran, jistě víte, co to znamená „mít plac na auto“. Odvážlivec, pečující o deset tun železa, má nejméně pětinásobnou potřebu místa. A teď si představte přijít za někým s požadavkem na prostor pro – řekněme – čtyři desítky náklaďáků, deset osobních a malých užitkových aut, další desítku rozpracovaných renovací či vraků na díly, nemluvě o nutnosti mnoha dalších kubických metrů místa na sklady...

Pohled podél jedné ze stěn dává tušit, o jak velké prostorové nároky jde!
Každý z tatrováckých milníků je zastoupený několika variantami
Chybělo málo, a klenoty nesmírné ceny by se rozprchly po celém světě – za přihlížení těch, kteří by měli chtít pravý opak
Tatry se vrátí k Tatrám, a je to jen dobře
Jiří Hlach shromáždil tolik kopřivnických cenností, že se to už nikomu dalšímu nepodaří

Za téhle situace to Jiří Hlach pomalu začínal vzdávat a – kde se vzala, tu se vzala – skupinka „odborníků“ z jisté významné české instituce, kteří se „domákli“ vidiny tučného sousta a hodlali kolekci, která měla smysl zejména ve své celistvosti, rozprášit s patřičně hlučným cinkáním pokladny.

Za tohoto stavu do věci vstoupila čtveřice lidí, jimž osud sbírky nebyl lhostejný, a začala jednat. Měl jsem čest být mezi touto čtyřkou a doplnit kované tatrováky p. Obroučku, Kubáta a Slezáka. Silami společnými jsme dali dohromady soupis veškerého inventaře sbírky, doplnili jej snímky a srovnávacím továrním propagačním materialem, vypracovali posudky a současnou SBĚRATELSKOU (nikoliv tržní) hodnotu, doplnili přehled počtem a stavem dalších existujících exemplařů (pokud byly vůbec k disposici), a takto realisovaný čistopis předali jako podklady k uznání sbírky jako nedělitelného a nezcizitelného celku chráněného statutem technické památky.

Po delším jednání vykrystalisovala situace do stavu, v jakém je dnes. Celá kolekce byla zakoupená jedním ze spolumajitelů firmy Tatra Trucks, a je tedy velmi realná naděje, že ji všichni příznivci značky uvidí tak, jak byli zvyklí z minulosti

Ovšem – nebýt návštěvy bítovského Tatra musea, které vlastní a provozuje Ctibor Veleba, nevěděl bych o podivných praktikách za zdmi kopřivnického musea automobilových relikvií. Co byste řekli, kdyby na vás hned za vraty vykoukl cestovatelský special Tatra 805 světoznámé dvojice H+Z? Že jsou oba v Kopřivnici? Ale co vás vede, přátelé... Tam BYLY oba! Dnes už tam je jen ten fabrický, ale druhý, vlastněný, pečlivě renovovaný a nezištně kopřivnickému museu zapůjčený rodinou dakarského mistra Karla Lopraise, byl – a teď si sedněte! - vyhozený a vrácený majiteli, neboť podle kuratora musea NEZAPADAL DO CHYSTANÉ KONCEPCE, nebyl tovární, a tak musel pryč. Ctibor Veleba se této příležitosti samozřejmě chytil – a když se tam na proslulý special zajedete podívat, rád vám to řekne do podrobností.

Vítejte v Bítově! Proč nechtělo museum vzácný exponat? Nakonec je to jedno, u Borka Veleby mu bude dobře ☺

Inu, všude je třeba specialistů, musejnictví nevyjímaje, jak vidno...

O dalším dění vás nezapomeneme informovat!

Vydáno dne: 28.12.2016 - 11:40