Svítá nad tatrováckým museem?
Pavel Kopáček
Zdroj prvních dvou částí: týdeník Ekonom
Foto: Pavel Kopáček, David Kopáček, Ctibor Veleba, tiskové podklady Tatra, město Kopřivnice, archiv autora
Možná se svezeme novým Tatraplanem...
I když – tohle už tady všechno bylo. Nicméně podle posledních informací zahraniční prodejci Tatry hledají protiváhu k těžké technice, a usuzují, že by se dalo navázat na jednu z tatrováckých legend. Tatra 600 (zvaná Tatraplan) by se prý mohla objevit jako retroverse původního vozidla, vycházející z tehdejší designové podoby. Celá platforma a technické vybavení by samozřejmě odpovídalo nejnovějším trendům, vůz by byl stavěný na závaznou objednávku a přiměřeně drahý. Jistý zádrhel spočívá v duševním vlastnictví ideového návrhu (majitel Tatra), na druhou stranu by to zase dávalo aspoň nějakou záruku, že podobný vůz nevznikne v boudě mezi rýžovým polem a hromadou oslího trusu...
Dle vyjádření vedení automobilky by se o definitivnímu souhlasu či nesouhlasu mělo rozhodnout do poloviny příštího roku. Zájemci nechť počítají s delší dodací lhůtou, Tatra odhaduje délku samotných přípravných prací v lepším případě na tři roky, spíše se ale bude jednat téměř o dvojnásobek.
Dvě firemní musea
Běžnému návštěvníkovi zůstávají těžkosti Tatrováků s výstavou jejich tradic většinou skryté, za oponou to ovšem již dlouho vře. Problemy s místem nevyřešila ani výstavba dnešního musejního svatostánku, která je řešená sice vstřícně k návštěvníkům, ale s neuvěřitelným množstvím hluchých a neobsaditelných míst, kam se dá „upíchnout“ maximalně vitrina či drobný technický díl.
Zamýšlená rekonstrukce původních budov musea (sloužících ještě nedávno jen jako sklady a depositaře) se odsouvá, protože mezitím došlo jednak ke zřícení kusu střešní části jednoho pavilonu, do budov zatéká, a absolutně nejsou vhodné k jakémukoliv podobnému využití.
Do finale se tak dostává jednání o výstavbě druhé části musea, a sice přímo v arealu podniku. V dosavadních musejních budovách bude stálá exposice osobních vozů a příslušenství Tatra, v nových prostorách se soustředí užitková technika a specialy Tatra. Tahle část by měla otevřít brány do konce roku 2019.
Těžištěm nové exposice nákladních vozidel má být vedle dosavadní a známé kolekce také nedávno získaná sbírka z vlastnictví Jiřího Hlacha. Jedná se o pozoruhodnou sbírku vozidel, shromažďovanou několik desítek let, a obsahující rovněž větší množství vozidel jiných značek.
Jak to vlastně bylo?
Fanouškům historické techniky značky Tatra neušlo, že se už delší dobu kolem sbírky Jiřího Hlacha „cosi“ děje. Jedinečná kolekce, kterou jsme vám představili v jednom z posledních původních vydání „časopisového“ Veteranu, sídlila v jihočeských Trhových Svinech. Majitel sbírky tam měl rozsáhlé prostory na výstavu, uchování i opravy svých vozidel. Jediná potíž byla ve vlastnictví: haly totiž nebyly jeho, p. Hlach zde vystupoval jen jako nájemce. A to byl evidentně kámen úrazu, protože majitel nemovitostí byl patrně zasažený nenažraností, hladovostí a hloupostí. „Dosáhl“ ale jen stavu, kdy Jiří Hlach řekl „Dost“ a začal usilovat o získání jiných prostorů.
Vy, kteří renovujete běžný veteran, jistě víte, co to znamená „mít plac na auto“. Odvážlivec, pečující o deset tun železa, má nejméně pětinásobnou potřebu místa. A teď si představte přijít za někým s požadavkem na prostor pro – řekněme – čtyři desítky náklaďáků, deset osobních a malých užitkových aut, další desítku rozpracovaných renovací či vraků na díly, nemluvě o nutnosti mnoha dalších kubických metrů místa na sklady...
Za téhle situace to Jiří Hlach pomalu začínal vzdávat a – kde se vzala, tu se vzala – skupinka „odborníků“ z jisté významné české instituce, kteří se „domákli“ vidiny tučného sousta a hodlali kolekci, která měla smysl zejména ve své celistvosti, rozprášit s patřičně hlučným cinkáním pokladny.
Za tohoto stavu do věci vstoupila čtveřice lidí, jimž osud sbírky nebyl lhostejný, a začala jednat. Měl jsem čest být mezi touto čtyřkou a doplnit kované tatrováky p. Obroučku, Kubáta a Slezáka. Silami společnými jsme dali dohromady soupis veškerého inventaře sbírky, doplnili jej snímky a srovnávacím továrním propagačním materialem, vypracovali posudky a současnou SBĚRATELSKOU (nikoliv tržní) hodnotu, doplnili přehled počtem a stavem dalších existujících exemplařů (pokud byly vůbec k disposici), a takto realisovaný čistopis předali jako podklady k uznání sbírky jako nedělitelného a nezcizitelného celku chráněného statutem technické památky.
Po delším jednání vykrystalisovala situace do stavu, v jakém je dnes. Celá kolekce byla zakoupená jedním ze spolumajitelů firmy Tatra Trucks, a je tedy velmi realná naděje, že ji všichni příznivci značky uvidí tak, jak byli zvyklí z minulosti
Ovšem – nebýt návštěvy bítovského Tatra musea, které vlastní a provozuje Ctibor Veleba, nevěděl bych o podivných praktikách za zdmi kopřivnického musea automobilových relikvií. Co byste řekli, kdyby na vás hned za vraty vykoukl cestovatelský special Tatra 805 světoznámé dvojice H+Z? Že jsou oba v Kopřivnici? Ale co vás vede, přátelé... Tam BYLY oba! Dnes už tam je jen ten fabrický, ale druhý, vlastněný, pečlivě renovovaný a nezištně kopřivnickému museu zapůjčený rodinou dakarského mistra Karla Lopraise, byl – a teď si sedněte! - vyhozený a vrácený majiteli, neboť podle kuratora musea NEZAPADAL DO CHYSTANÉ KONCEPCE, nebyl tovární, a tak musel pryč. Ctibor Veleba se této příležitosti samozřejmě chytil – a když se tam na proslulý special zajedete podívat, rád vám to řekne do podrobností.
Inu, všude je třeba specialistů, musejnictví nevyjímaje, jak vidno...
O dalším dění vás nezapomeneme informovat!
