Vzpomínky a nesplnitelné touhy...

Pavel Kopáček
Foto: RM, National Geographics, Boston Globe, Lloyd, NASA, Chrysler, Ghia, GettyImages, archiv autora

Hrajete si občas s představami? Zkusili jste se zamyslet, co by se stalo, kdyby někdo slavný či něco slavného bylo ve stejný čas na jiném místě? U několika známých vozidel k tomu chybělo málo. Vybrali jsme pro vás tři ohlédnutí do historie – s náhodnými i cílenými ztrátami!

Když se 27. července 1956 a téměř na dohled od americké pevniny se skřípotem rvané oceli zabořila ostrá příď kombinované švédské lodi SS Stockholm do elegantního boku zánovního luxusního transoceanského plavidla Andrea Doria, jen několik lidí vědělo, že se mezi demolovanými přepážkami, kam se řítily tisíce tun mořské vody, nachází přepravní bedna se supervzácným autem.

Byl to americko-italský koncept Chrysler Norseman, zhotovený v italské karosarně Ghia, a pečlivě tajený v přípravách na velkolepou celoamerickou show, která se chystala. Na vlastní oči jej spatřila necelá desítka lidí! Dokonce se dneska už přesně neví, jakou měl Norseman barvu karoserie.

Elegantní coupé bylo nabité novinkami, řadovému motoristovi připadající spíše jako sci-fi. Pohon obstarával výkonný Chryslerův V8, časy obřích koncernových strojoven právě začínaly.

Andrea Doria šla během několika hodin ke dnu, Stockholm se v doprovodu záchranných plavidel dopotácel do New Yorku. Existuje dodnes a prodělal několik radikalních přestaveb. Aktualně pluje pod portugalskou vlajkou a jménem Astoria v Egejském a Středozemním moři jako zábavní a výletní loď.

A co Norseman? Ten už lidem nepatří... Jeden jediný člověk jej po tragedii spatřil na vlastní oči. Byl to americký potápěč David Bright, který vraku Andrea Doria zasvětil celý život. Norseman vypátral a spatřil, zaplatil za to ale nejvyšší daň, protože zemřel na následky kesonové nemoci koncem 90. let. V roce 1995 napsal: „Nákladový prostor se bortí a vozidlo je ve velmi špatném stavu. Sůl a agresivní látky v mořské vodě proměnily karoserii v beztvarou hroudu rzi. Dostal jsem se tam díky poloze lodi na boku, ale nikdo neví, jestli bude Chrysler přístupný i za deset let. Celý trup lodi se může zhroutit.“

Měl pravdu. Od té doby se do vraku, ležícího v hloubce 90 metrů, neodvážil nikdo. Moře si svá tajemství dovede uchovat...

Úžasný Chrysler Norseman údajně předběhl dobu o deset let
Mohl být jedním z nejkrásnějších aut historie
SS Stockholm během plavby do newyorského přístavu
Poslední vteřiny lodi Andrea Doria

 

RMS Titanic, téměř bájeslovná paroloď s ambicemi stát se vítězem v ostrém konkurenčním boji loďařských společností o nejrychlejší spojení mezi Starým a Novým světem, symbol luxusu, bohatství, ale i nezměrného lidského utrpení, zaviněného - jak ukázaly poslední výzkumy - vražednou kombinací bezhlavého riskování, neopatrnosti a fušerství při stavbě plavidla.

Když se loď chystala na svou panenskou plavbu do New Yorku a do přepychových interierů proudili první cestující, byl mezi nimi i jistý William Carter z americké Pennsylvanie. Mnohonásobný milionař se vracel ze své několikaměsíční evropské cesty a jako souvenir si nechal přibalit zcela nový Renault CB Coupé DeVille, zakoupený v Paříži.

Technická lahůdka a novinka ročníku 1912 putovala parním jeřábem do předního nákladového bunkeru Titaniku, pan Carter měl ve své náprsní tašce z hadí kůže pojistnou smlouvu známé firmy Lloyd na částku 5.000 USD. Tou dobou těžko představitelná částka za auto, ovšem nikoli pro pasažery první třídy...

Jak plavba dopadla, všichni víme – a nemusíme ani vidět onen sladkobolný filmový „doják“. Během krátké doby agonie se trup Titaniku rozlomil vedví a obě jeho poloviny dodnes leží v několikakilometrové hlubině pár stovek metrů od sebe.

Jak dopadl Renault, nikdo neví. Mr. Carter dostal vyplacenou pojistku, ovšem do pátrání po jistě zcela rozloženém vraku krásného oldtimeru se nikdo nehrne. Takové artefakty si Neptun vzít nenechá...

„Dvojče“ Renaultu CB (1912), odpočívajícího na mořském dně
Titanic před vyplutím
Příď vraku: někde uvnitř byste (možná ještě) našli zbytky Renaultu CB

 

Při pohledu na bledou zář souputníka naší Země si málokdy uvědomíme, že je (bráno s jistou nadsázkou) doslova posetý pozemskými dopravními prostředky. A to už od dob velkého soupeření mezi dvěma největšími mocnostmi tehdejšího světa.

Když president Kennedy slíbil do konce 60. let vyslat na měsíční povrch lidskou posádku a ve zdraví ji vrátit zpět, přišla řeč i na měsíční vozidla. Ne snad, že by to byla až taková novinka. Knihy a comicsy překypovaly ilustracemi obřích monster i malých vozítek na všechny myslitelné pohony včetně jaderného, ovšem realita byla jinde.

Vládní úkol připadl známé letecké firmě Boeing, na elektrických částech budoucího měsíčního vozidla pracovala firma Delco, desítky let dodávající elektrosoučástky nejen do aut. Zadání bylo jasné: nezávisle operující vozidlo na elektrický pohon, schopné přepravit dvoučlennou posádku a výzkumné přístroje v nízké měsíční gravitaci a vzduchoprázdnu.

Lehký trubkový rám nesl podlahu s dvěma sedačkami, mezi nimiž byla řídící páka. Každé kolo mělo svůj vlastní elektromotor o výkonu 200 W, vozík byl schopný vyvinout rychlost lidské chůze. Lunar Roving Vehicle (LRV), jak se stroj začal nazývat, vážil i s posádkou 700 kilogramů.

Boeing vyrobil čtyři exempláře. Jeden zůstal na Zemi jako školící a musejní, tři další odletěly na Měsíc s posádkami Apolla 15, 16 a 17. První metry vlastní sílou ujel LRV z expedice Apollo 15 dne 31. července 1971.

LRV měly jen jednosměrnou letenku. Zůstaly na měsíčním povrchu a poslední z nich natočil kamerou a odvysílal do řídícího centra start lunarního modulu Apolla 17.

Možná je někdy člověk ještě uvidí, možná se do jejich nepříliš pohodlných sedadel někdy i posadí. Jisté ovšem je, že se pro ně záchranná expedice nechystá a tak patrně zůstanou na Měsíci jako pozemský autopark spolu s dvojicí sovětských Lunochodů, které vyjely sice dříve, ale bez lidské posádky.

Jeden z mnoha trenažerů LRV
LRV s astronautem vedle lunarního modulu
Jaké asi byly pocity řidiče nejvzdálenějšího vozidla od Země?
Start Apolla 15 s prvním LRV na palubě
Vydáno dne: 10.08.2017 - 20:44