Zelená znamená jaro aneb Za volantem Renaultu 15 TL

Pavel Kopáček
Foto: Pavel Kopáček, David Kopáček, archiv autora

Jako bych potkal dávný kousek svého dospívání! Dobře se pamatuji na ten poprask, když se R15 poprvé objevil ve veletržním stánku Renault – to lítaly stovky koní, stovky kilometrů, ohromné výkony – ale to všechno byla jen zbožná přání a blábol nevědomého lidu. Renault 15 má všechno možné, ale sportovní krve v něm není ani kapka na dně zkumavky...

A je to dobře – jeho elegantním liniím agresivita a vyjící pneumatiky při rozjezdu nesluší. Mnohem lépe mu sedí tichý šum motoru a plavné houpání.

Dvě „patnáctky“ prošly těsně kolem mne, třebaže se nikdy nestaly mým vlastnictvím. První měl už jako novou jistý barman z Babeta Grillu na Královských Vinohradech, kam jsem počátkem 80. let chodil na specialitu podniku „Husí játra Cooper s broskvemi“, bratru za 36 Kčs. Zajímavá žluť karoserie byla tehdy raritním odstínem.

Druhá patnáctka jezdila ve vesnici nedaleko mého rodiště a jednoho dne se objevila v pekelně stříbrorůžové metalise, která byla tak lesklá, že by celá Matějská pouť zbledla závistí... Bodejť ne, majitelka Renaultu si jej nechala opatřit lakem, používaným pro povrchovou úpravu lyží!!! Nebylo to arci jediné auto v 70. letech takhle zmršené – oblast Horácka a specielně Nové Město na Moravě patří ke kolébce běžkařských lyží...

Byl nádherný jarní den, když jsme koncem března jeli do RetroAutoMusea, kde nám majitel přislíbil možnost projet si zástupce Francouzů, dnes pomalu z říše neznámých. Ono jich tu nikdy moc nebylo – základních patnáctek před i po faceliftu se dovezlo několik set, TS byly jen na objednávku, a silné a rychlé Renaulty 17 se daly spočítat na prstech jedné ruky (pokud pominu „barumácké“ soutěžní specialy).

K čemu R15 TL s motorem 1.300 ccm přirovnat? Dlouho jsem si lámal hlavu, ale stejně mi napadl jen Ford Capri 1300, dovezený k nám zcela mimořádně v počtu deseti kusů. Na jiný srovnávací material jsem nepřišel - „Taliáni“ byli moc rychlí, německý Kadett C coupé zas dost procovský a málo šaramantní, Sunbeam Alpine motoricky o třídu výše, Simca coupé neodpovídala věkem a naše „Erko“ na Renault nemělo výkonově...

Ale konec úvah, jde se na to! Jouvej jouvej, to se to ohýbá ztuha, když má člověk proporce autobusu... Ale nakonec jsem za volantem sympatického coupé a opět slyším venku smích zpovykaného dvacetiletého dítěte, řádícího kolem s foťákem a smějícího se zvukům, jež vydává jako tatíček, snažící se implodovat, aby se vešel na úzké sedadlo ☺

Tak se podíváme kolem sebe: čtveřice „budíků“ - uvozovky proto, že některé jsou falešné – shora krytých štítky à la renaultovská klasika, řadící páka na podlaze, a po úpravě sedadla nadoraz možnost řídit s nataženou rukou! Voilà! Je to ale překvapení od slečny Francouzky! Startuji titěrným ocelovým klíčkem, motor chvíli „slibuje“, ale pak se rozbíhá a jen tlumené pobrukování proniká otevřeným okénkem. Zkouším kvalty a jsem příjemně překvapený, že nejsou tak „renaultovské“, jak jsem se obával.

U brány musea si přisedá syn a vyrážíme, za vesnicí vytáčím trojku na osmdesát a dávám „za čtyři“, tisknu plyn – a ona je ta třináctistovka docela živá. Renaultík poslušně akceleruje a za chvíli máme „přes kilo“. Nezbytné fotozastávky, kdy si všímám drobných detailů, na něž při zběžné prohlídce většinou nezbývá čas, konstatuji, že motor ani nezakouří, a opět odjezd. V Maršovicích klasická otočka na návsi, trochu víc plynu, ale přední hnací kola neomylně drží stopu, jen to levé přední si trochu hrábne! A ještě jeden zajímavý poznatek: Renault nepotřebuje neustálé korekce volantem! „Umí“ sám, a to je na vozidlo, vznikající v druhé polovině 60. let, překvapující zjištění!

Nezbytná dávka optické perspektivy zdůrazní úhlednou „tajli“ karoserie
A jede sám...
Kdybych neměl proporce vodojemu, vydal bych se na palubě R15 kamkoliv
Široký úhel otevřených dveří je další klad našeho sympatického hrdiny!

Ještě zkusit zpátečku – ale JAK? Až po několika vteřinách si vyvolám v hlavě schema renaultího řazení – no jistě, páku zatlačit a k sobě nahoru. Bez skřípění a je tam! Převodovka bude asi taky fajnová, vůbec – celkově vzato – je tohle auto až mimořádně zachovalé, myšleno samozřejmě ve srovnání s jeho sourozenci, kteří se již dávno pradávno odebrali do nebes či pekel...

Jelo by se dál, šikovný Renaultík mi padl do ruky i do oka, z několika jeho dobových nectností bych si vůbec hlavu nedělal, přednosti a kladné dojmy znatelně převažují. Jen ten prostor za volantem, ten tu chybí, ovšem to není vinou designerů, ale mé rozměrové výraznosti.

Zelená k zelené, ale k jarním vyjížďkám tahle barva prostě patří...
Přehrávač z doby, kdy se rozpadla ABBA či rukou vraha zahynul John Lennon, dobově by ale spíš seděl Gérard Lenorman, Michel Sardou či Joe Dassin
Jednoduché a srozumitelné, ale napohled příliš strohé a laciné
Prsty do prohlubně a zmáčknout „čudlik“ - bojím se těchhle konstrukcí. Neubráním se představě auta pod hladinou a zachránce, kterak marně hledá běžnou kliku

Vracíme vypůjčenou zelenou „šelmičku“, a opět nezbývá než konstatovat, že jakékoliv supervýkony, dvoustovka za několik vteřin a burácení zpod kapoty by výsledný dojem jen pokazily. Dovedl bych si tehdy, v polovině 70. let, představit 15TL jako dárek dceři za maturitu, považuji „rádoby sporťáček“ za elegantní a švihácký doplněk spíše odvážné a nekonformní slečny, než frajeřinkami prorostlého postpubescenta.

15TL překoná vaše představy, pokud budou odpovídat jeho poslání. Nikdy z něj nebude vítěz Monte Carlo Historic, ale spolehlivě vás odveze na krásný jarní week-end plný automobilové plnoletosti – a pokud chcete něco jiného než nekonečně okoukaný Capri, zkuste sehnat 15TL. Nezklame!

Závěrem samozřejmě poděkování panu Liborovi Kucharskému z RetroAutoMusea za zapůjčení vozu!

Vydáno dne: 11.04.2017 - 19:14