Československo bylo pro zakladatele a vlastníka firmy Bugatti Ettore Bugattiho strategicky důležitým partnerem. Vždyť právě sem směřovaly jeho první vozy. Díky československým závodníkům a závodnici byl šířen věhlas značky. Bugattiho vozy „oblékali“ věhlasní karosáři, z nichž právě ti českoslovenští vynikali. Jak to ale vše začalo? Proč bylo Československo druhým nejdůležitějším trhem pro Bugatti hned po domovské Francii? A kam se tyto vozy poděly po druhé světové válce? A jak jsme na tom dnes?
O vzniku značky jste se mohli dočíst zde. Prsty v dovozu první Bugatti do tehdejšího Rakouska – Uherska měl Alfred Hiele. Hielle byl nadšeným propagátorem motorismu. Uvádí se, že se s Ettorem Bugattim znal již od roku 1903, kdy spolu závodili v Mnichově na vozech De Dietrich. Znovu se potkali na startu Jízdy prince Jindřicha v roce 1909, kdy Hielle startoval s Mercedesem a Bugatti na voze Deutz – Bugatti. V té době podnikal Hielle mimo jiné i ve Štrasburku. Patrně zde se navázalo silnější spojení, které se záhy ukázalo i ve světě obchodu.
Alfred Hielle spolu s Alexandrem Honelohe – Schillingsfürstem finančně podpořili Ettore Bugattiho a ten získal malou továrnu poblíž Molsheimu. Bugatti jim půjčku splácí svými vozy, které se tak stávají prvními na našem území. 5.prosince 1910 přihlašuje v Praze Hohenlohe první Bugatti v tehdejším Rakousku – Uhersku do provozu. Je známo, že Bugatti 13 s číslem 365, který dříve Hohenlohe vlastnil, je dnes ve sbírce NTM v Praze. Hielle rovněž dostal vůz Bugatti 13, který prodal přes Rudolfa Köglera. Další vozy Bugatti, dovezené v bednách nesložené, byly smontovány a prodány Hielem opět přes Köglera. Celkem se touto cestou prodalo v Rakousku Uhersku a Československu přes tři desítky vozů.
Ještě jedno jméno se objevuje u prvních Bugattiho vozů. O jedno nižší číslo – 364 – vlastnil ing. Ferdinand Matzka z pražského Smíchova. Zda jde o vůz dovezený individuálně nebo přes Hielleho mi není známo.
První oficiální zastoupení Bugatti je v Československu až po jeho vzniku a v Praze ho získal ing. Vladimír Gut. Výbornému obchodníkovi pomáhají i nadstandartní vztahy Ettore Bugattiho s manželi Junkovými. Vincenc Junek objednal přímo v továrně postupně několik vozů, na nichž on a později i jeho manželka Eliška závodili. Protože vozy Bugatti vítězí na závodních tratích, počet zájemců roste.
Příležitostí se chopili i československé karosárny, z nichž zejména pražští Uhlík a Tomáš, spolu s vysokomýtským Sodomkou navrhují a vytváří úžasné karoserie, žádané nejen u nás.
Až do druhé světové války roste počet dovezených vozů. Válka ale import zastavuje. Nastupující komunistická moc má na individualismus jiný názor a jedinečné vozy není radno ukazovat. Postupně se stávající nežádoucími a nepotřebnými. Jen málo z nich nachází své místo v Národním technickém muzeu. Ostatní buď chátrají nebo jsou udržovány bez možnosti dodávek originálních dílů.
V sedmdesátých letech objevuje vozy Bugatti jiná skupina. Nejedná se o uhlazené gentlemany v obleku, kteří obdivují krásu karoserií či výkon motorů, ale zajímají je vzácná auta jen jako zdroj rychlých peněz. Ve spolupráci NTM – Veteran car club – Západočeský podnik sběrných surovin a PZO Artia, ovládaná synem prezidenta Antonína Novotného, skupují vzácné vozy s Bugatti v první řadě. Do dokonalosti vyladěnému systému unikne málokterý vůz. Jen hrstka jich zde zůstala díky odvaze nebo dobrým kontaktům jejich vlastníků.
Druhá vlna vývozů po roce 1989 se dotkne i několika dalších vozů. V následujícím tisíciletí se konečně trend obrací. I když některé vozy s výjimečnou československou historií jsou příliš drahé nebo nejsou na prodej, více vozů se k nám dováží. Zejména luxusnější modely. Bohužel ale ne vždy za cenu zachování autentičnosti či originality. Vznikají další repliky, kopie či novovýroby. Vyrábí se téměř výhradně otevřené vozy a výjimkou není ani vytvoření celého vozu k hrsti původních dílů nebo rozdělení vozu na rám a karoserii. Ke každé části nový vlastník vytvořil zbytek a vozy jsou rázem dva.
Dobře je, že si tyto výjimečné vozy našly cestu zpět do naší země a můžeme je opět vídat. Přesnější historii jednotlivých vozů najdete zde.
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce