Nejen vozy poháněné párou a blížící se nástup tzv. výbušného motoru (podle mne chybné označení, neboť v motoru nic nevybuchuje) byly důležitými mezníky při vzniku a rozšíření automobilu. Další alternativou, se kterou tehdejší vynálezci a konstruktéři pracovali, byla elektřina. Opět jedním z prvních byl Čech a to ing. Dr. h.c. František Křižík, který postavil svůj první elektrický vůz v roce 1895. Elektromotor v zadní části vozu, měl výkon 5 koňských sil. Vůz se řídil ruční pákou, motor se spouštěl šlapací pákou.
Druhý Křižíkův vůz měl motor uprostřed podvozku. Ozubeným soukolím poháněl motor předlohový hřídel a od něj byla dvěma řetězy poháněna zadní kola. Pádová brzda byla na předlohovém hřídeli.
U třetího vozu použil ing.Křižík elektromotorů dvou, každý disponoval silou 3 k. Vůz měl pražské evidenční číslo 3. Dvojku měl Ringhoffer ze Smíchova a jedničku tehdejší místodržitel Thun.
Poslední vůz byl jakýsi hybrid, přesněji benzíno – elektrické auto. Benzínový motor o výkonu kolem 26 k dodal Laurin & Klement.
Se všemi vozy postupně ing.Křižík jezdil, troufl si i na „přespolní“ cesty.
Druhý typ Křižíkova elektromobilu 
Vylepšený model
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce