Automobily Aero 10HP jsou v naší zemi známe a mnohé se dochovaly do dnešních dnů. A tak předem varuji všechny čtenáře, kteří v každém článku čekají objevné informace a unikátní fotky. Tento článek je o voze, který byl popsán již nesčetněkrát, a tak není pravděpodobné, že bych přinesl něco objevného :-). Vynechat ale toto sympatické vozidlo nehodlám.
Předchůdcem Aera 10HP byl vůz značky ENKA. O historii ENKY jsem již psal a tak přejdeme rovnou k počátkům Aera 10HP, označovaného též Aero 500. My se budeme se držet označení 10HP, ač dnes je spíše vůz nám jako Aero 500. Anebo pod přezdívkami „Cililink, Bejbík nebo Cinkáč“.
Když JUDr. Kabeš v roce 1927 pro továrnu Aero odkoupil rozpracovanou sérii vozů ENKA, jako první dokončil tyto vozy. Vedle toho ale hledal cesty ke zdokonalení vozu. Následující rok vyjel první prototyp Aera 10HP. Ten se od ENKY lišil především jinou přední nápravou a některými drobnými změnami karosérie. Testování vozu pokračovali až do roku 1929, kdy byla aerovka připravena k uvedení na trh.
Vstup nové značky na trh ale musel být promyšlený, aby vůz nejen zaujal, ale aby se i dobře prodával. Bylo třeba prokázat kvalitu vozu. Bez toho se tehdy žádný nový výrobek neuchytil. Nebylo to jako dnes, kdy se kdejaká blbost prodá jen díky reklamě. Ale zpět k výrobkům z vysočanské továrny. Jedním z testů automobilu Aero 10HP byl výjezd Hostivíta Novotného (bratr konstruktéra vozu ing.Břetislava Novotného) na Sněžku. Dalším pak hvězdicová jízda závodníka Bohumila Turka na Pražský autosalon 1929. Ten si vybral trasu z Prahy přes Brest do Hamburku a zpět a později ještě opět z Prahy do Hamburku a zpět. Celkem se jednalo o téměř pět tisíc kilometrů.
O malé aerovky byl ihned velký zájem. Pomáhala tomu i dobře nastavená cena, kdy zájemce mohl mít vůz za cenu motocyklu se sajdkárou. Přesněji stál otevřený roadster 18.800,- Kč. Vedle toho bylo možno zakoupit i uzavřený vůz s karosérií „faux – cabriolet“. Pro něj musel zájemce sáhnout do kapsy pro 22.300,- Kč. První koupěchtivý motoristé se dočkali na začátku roku 1929.
Za tyto peníze dostal zákazník vůz s ocelovou karosérií bez klasického rámu a bez dřevěné kostry. Toho bylo možno docílit především díky jednoduché konstrukci a nízké hmotnosti aerovky. Vždyť nedosahovala ani půl tuny. O pohon vozu se staral vpředu umístěný jednoválec 499 ccm chlazený vodou. Výkon byl, jak z názvu patrno, 10 koňských sil.
Zajímavostí je, že vozy Aero 10HP se prodávaly jen v několika málo barvách. Především v modré, dále v červené, zelené a malé množství vozů pak mělo barvu šedou. Pouze karosérie, které byly zakázkové, měly jiné lakování. Takže když vidíte na srazu malou aerovku v základním provedení a jiné barvě nebo snad ve vícebarevné kombinaci, je to ukázka neznalosti majitele vozu. Zakázkových karosérií nebylo mnoho. Malou aerovku okarosoval například Choceňský Kadrmas, pick-up vznikl u vysokomýtského Sodomky.
Do dnešních dnů se dochovalo množství těchto malých sympatických aut a jistě jste se s nimi potkali na mnoha veteránských akcích. Majitelům aerovek již desítky let pomáhá též Aero klub. A já si říkám, jak se asi jelo Bohumilu Turkovi na Pražský autosalon v roce 1930, kdy jeho hvězdicová jízda vedla z Prahy do marockého Agadiru, zpět do Prahy, do Brestu, do Prahy, do Paříže a zpět do Prahy. Za 28 dnů ujet deset a půl tisíce kilometrů, to byl úctyhodný výkon. Nebo když o rok později s Aerem 10HP a dvěma spolujezdci absolvoval hvězdicovou jízdu na Berlínský autosalon přes jihošpanělský Manzares. Tuto hvězdicovou jízdu i přes nepřízeň počasí a podmínek soutěže Bohumil Turek a Aero 10HP vyhráli.
Jedna z prvních aerovek 
S karosérií roadster 
S karosérií faux – cabriolet 
Užitková verze Sodomka 
Aero s karosérií Kadrmas 
Z ulic dááávno zmizely 
Aero 10HP z roku 1934 na veteránském srazu 
Na Slavkově v roce 2014 
Tuto fotku miluju, autora bohužel neznám.
Text: Michal Primák
Foto: Michal Primák a Archiv redakce