Aero Ponny byl dalším smutným pomníkem československé šikovnosti na straně jedné a zabedněnosti komunistů na straně druhé. Prototyp, dlouho a tajně vyvíjený během druhé světové války, nedostal po jejím skončení žádnou šanci.
V průběhu třicátých let se Aero trochu odklonilo od zákazníků, kteří požadovali malý spolehlivý lidový vůz. S blížící se válkou si toto uvědomovali i v aerovce. Nebyl předpoklad, že by se po konci války prodávali luxusnější a tudíž dražší vozy. A tak již v roce 1939 začal bratr ing. Břetislava Novotného (tvůrce lidového vozu Aero 500) ing. Hostivít Novotný pracovat na vývoji nového lidového vozu, nazvaného Ponny. Přestože ti, kteří stáli za předchozími úspěchy vysočanského lidového vozu již v továrně nepracovali, dokázal Novotný se svým týmem v utajení dokončit prototyp třímístného roadsteru. A to za pouhých osm měsíců.
Ponny byl vozem vskutku moderním. Na rám byla usazena jednoduchá, ale elegantní a líbivá karosérie, pod kapotu se nastěhoval vodou chlazený dvoudobý dvouválec o objemu 691 ccm a výkonu 21 k. Čtyřstupňová převodovka měla synchronizaci posledních dvou rychlostních stupňů. Poháněna byla zadní náprava. Všechna kola měla nezávislé odpružení, brzdy byly kapalinové.
Během války probíhalo i testování. Ve dne i v noci jezdil bílý prototyp po republice, najezdil skoro 40 tisíc kilometrů! A to nejen ve slunných dnech, jak bychom u otevřeného vozu čekali, ale i v zimě na sněhu. Když nacisté zakázali soukromé jízdy, byl vůz ukryt do karlínského servisu. Tam čekal ukrytý na konec války. Byl dobře připraven.
První poválečné dny ale přinesly rozčarování. Vedení podepsalo smlouvu na licenční výrobu malých náklaďáků Škoda 150 a o výrobu lidového vozu nemělo zájem. Podnik byl znárodněn, výroba osobních vozů centralizována do Mladé Boleslavi a Kopřivnice, majitel firmy JUDr. Vladimír Kabeš podnik opustil. Dovolena byla pouze výroba Jawy Minor II. Protože ale Aero mělo předobjednávky na nový vůz ze zahraničí, pojmenovali Minora II jako Aero.
Někteří zaměstnanci Aera se nechtěli vzdát, prokazovali kvality vozu například při závodu Velká cena Prahy v roce 1946 nebo při výjezdu na Sněžku. I v dalším roce se Ponny objevil na startu Velké ceny Prahy, tentokrát s upraveným motorem na 750 ccm. Ale centrální řízení socialistického Československa bylo neoblomné. Ani druhý (modrý) prototyp se čtyřmístnou karosérii na tom nic nezměnil.
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce