Přejdi na obsah
Magazín VETERÁN
Menu
  • MAGAZÍN
    • Články
      • Představení
      • Svezli jsme se
      • Známé-neznámé
      • Reportáže
      • Renovace
      • Příběhy aut
      • Ostatní
  • ČS automobily
    • Seznam čs automobilů
    • Lidová vozítka
    • ČS KAROSÁŘI
    • Historie registračních značek
    • AUTOBUSY
    • Expedice
    • OSOBNOSTI
    • Slavné závody
  • SIMCA
    • Historie značky
    • Seznam modelů
  • Knihovna
  • GALERIE
  • Kontakt
Menu

Ho-Kaja

Zveřejněno v 24. 2. 20212. 8. 2022 od admin

Zaměstnanec Vítkovicích železáren ing. Karel Hoferek přistoupil ke stavbě svého lidového vozítka velmi zodpovědně. Nejprve prostudoval známá lidová vozítka všemožných konstrukcí, hledal chyby a všímal si jejich předností. Poté vytvořil kompletní projektovou dokumentaci, což bylo u konstruktérů lidových vozítek spíše výjimkou. Rovněž povolení ke stavbě a následné homolgaci bylo velmi svízelné. Pryč byly poválečné roky, kdy postavit, přihlásit a provozovat vozítko bylo běžnou záležitostí. V době tuhé normalizace byl ale vše problém. S vlastní stavbou začal ing.Hoferek v roce 1965.

Základ vozítka tvořil trubkový rám. Ten byl v přední části doplněn o vidlice ze skútru Manet, ovládání řízení pak nebylo volantem, ale řidítky. Dvojice zadních kol nepotřebovala diferenciál, protože byla umístěna u sebe. Mezi koly byl brzdový buben. O pohon vozu se staral motor Jawa 350 s dynamospouštěčem z Velorexu. Jako téměř u všech vozítek byl umístěn vzadu.

Otevřená karoserie vozítka měla odsunovací dveře, které se odsunovaly i s částí střechy. Na spodní část karoserie byl použit ocelový plech, na horní část plech hliníkový. Jednotlivé části byly k sobě šroubovány. Sedačka řidiče byla uprostřed a nebyla nepodobna sedadlu motocyklu. Pod sedačkou totiž procházel vzduch pro náporové chlazení motoru. Další dvě místa pro spolucestující byly po stranách řidiče vzadu. I řazení jednotlivých rychlostních stupňů bylo jako u motocyklu, řadilo se nohou, ovládání spojky bylo na řidítkách. Svojí hmotností 420 kg se již řadil více do kategorie malých automobilů než lidových vozítek, ale velikostí a pohonem nebylo o čem diskutovat.

Zlegalizovat provoz vozítka se ingHoferkovi podařilo po urputných bojích s úředním šimlem až v roce 1974. Vozík byl používán svým konstruktérem až do konce života v roce 1985. Po smrti konstruktéra vůz získal Zdeněk Kreuzer, který se na stavbě rovněž podílel. Po několika dalších změnách majitelů skončil jako vrak. Dochoval se ale až do dnešních dnů a možná se dočkáme jeho znovuzrození.

  • Ho-Kaja v roce 2022

Text: Michal Primák

Foto: Archiv redakce a Radim Tauber

VAŠE REKLAMA

Zde se může být váš reklamní banner na výrobky nebo služby, související s historickými automobily. A to za zaváděcí cenu 500,-Kč / měsíc. Banner je umístěn zde a zobrazuje se i pod jednotlivými články. Za jednu cenu tak máte zajištěno opakované umístění.

Napište nám ještě dnes.
© 2023 Magazín VETERÁN | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme