Zaměstnanec Vítkovicích železáren ing. Karel Hoferek přistoupil ke stavbě svého lidového vozítka velmi zodpovědně. Nejprve prostudoval známá lidová vozítka všemožných konstrukcí, hledal chyby a všímal si jejich předností. Poté vytvořil kompletní projektovou dokumentaci, což bylo u konstruktérů lidových vozítek spíše výjimkou. Rovněž povolení ke stavbě a následné homolgaci bylo velmi svízelné. Pryč byly poválečné roky, kdy postavit, přihlásit a provozovat vozítko bylo běžnou záležitostí. V době tuhé normalizace byl ale vše problém. S vlastní stavbou začal ing.Hoferek v roce 1965.
Základ vozítka tvořil trubkový rám. Ten byl v přední části doplněn o vidlice ze skútru Manet, ovládání řízení pak nebylo volantem, ale řidítky. Dvojice zadních kol nepotřebovala diferenciál, protože byla umístěna u sebe. Mezi koly byl brzdový buben. O pohon vozu se staral motor Jawa 350 s dynamospouštěčem z Velorexu. Jako téměř u všech vozítek byl umístěn vzadu.
Otevřená karoserie vozítka měla odsunovací dveře, které se odsunovaly i s částí střechy. Na spodní část karoserie byl použit ocelový plech, na horní část plech hliníkový. Jednotlivé části byly k sobě šroubovány. Sedačka řidiče byla uprostřed a nebyla nepodobna sedadlu motocyklu. Pod sedačkou totiž procházel vzduch pro náporové chlazení motoru. Další dvě místa pro spolucestující byly po stranách řidiče vzadu. I řazení jednotlivých rychlostních stupňů bylo jako u motocyklu, řadilo se nohou, ovládání spojky bylo na řidítkách. Svojí hmotností 420 kg se již řadil více do kategorie malých automobilů než lidových vozítek, ale velikostí a pohonem nebylo o čem diskutovat.
Zlegalizovat provoz vozítka se ingHoferkovi podařilo po urputných bojích s úředním šimlem až v roce 1974. Vozík byl používán svým konstruktérem až do konce života v roce 1985. Po smrti konstruktéra vůz získal Zdeněk Kreuzer, který se na stavbě rovněž podílel. Po několika dalších změnách majitelů skončil jako vrak. Dochoval se ale až do dnešních dnů a možná se dočkáme jeho znovuzrození.
Ho-Kaja v roce 2022 
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce a Radim Tauber