Po II. světové válce a při všeobecném nedostatku automobilů byla snaha využít vše, co mělo alespoň kola a motor. Proto bylo možno potkat na silnici v běžném provozu i vozidla, která se ještě nedávno pohybovala po všech bojištích světové války. Mezi nimi v neposlední řadě byly také neměcké KdF. Tato vozidla však svoji otevřenou karoserií a chybějícím zavazadlovým prostorem nevyhovovala civilní službě. Naštěstí plošinový rám umožňoval přestavbu. Do roku 1948 se toho u nás chopily různé malé soukromé karosárny nebo autoopravny, které buď „zcivilizovali“ původní bojovou karoserii KdF 82 nebo vytvořili karoserii novou. Po tomto roce si však zájemci o tuto přestavbu museli pomoci sami. Nejsnadnější cestou bylo přidělání upravené karoserie jiného osobního automobilu. A tak bylo možno vidět například Opel Olympia, Wartburga 311 nebo „Spartaka“ s motorem vzadu.
Našli se však i odvážlivci, kteří se vydali na podstatně složitější cestu a postavili si karoserii podle svého návrhu. Takto postupovali i tvůrci přestavby automobilu KdF 82, která svými tvary připomíná Wartburg 311 coupé. Tato velice zajímavá přestavba vznikla za pouhé čtyři měsíce na podzim roku 1961 v Chocni. Jejími tvůrci byl pan Měchýř, který o stavbě karoserie přemýšlel už déle a pan Škorpil, který se podílel spíše pracovně a materiálně.
Pan Měchýř pracoval koncem padesátých let jako konstruktér přípravků v Karose n.p. Vysoké Mýto. Zde se setkal s prototypem sportovního automobilu na podvozku Škoda 440, který se vyznačoval laminátovou karoserií. Technologie výroby laminátové karoserie se mu velmi líbila a rozhodl se, že se v blízké budoucnosti o něco takového pokusí sám. Doma měl bojové KdF 82, které bylo vhodné pro přestavbu, jak už dokázalo mnoho jiných před ním. Někdy koncem roku 1959 mu byla nabídnuta havarovaná karoserie Škody Octavia za 3000,- Kčs. Proto začal váhat se stavbou vlastní karoserie a rozhodl se uskutečnit „jen“ přestavbu. Naneštěstí, či spíše naštěstí pro vývoj dalších událostí, se prodávající karoserie ukázal jako podvodník, se kterým se pan Měchýř setkal až u soudu, ale karoserii ani peníze už nikdy neviděl.
Mezitím už provedl některé úpravy na svém KdF 82. Vymontoval redukce ze zadní nápravy, vyrobil nové poloosy a celkově snížil podvozek. Společně s panem Škorpilem zakoupili karoserii Wartburgu 311, která byla po těžké havárii přes střechu.
Z národního podniku Vertex – Litomyšl oklikou přes jinou organizaci odkoupili potřebné množství skelné tkaniny a laminovací pryskyřice s potřebnými komponenty. Díky pochopení skladového dělníka Vertexu bylo množství potřebného materiálu dostatečné. Současně oba pánové společně opravili karoserii Wartburga, která měla sloužit jako kopyto pro výrobu negativních forem, které byly také vyrobeny z laminátu a vyztuženy trubkovými rámy. Přes počáteční potíže s dávkováním tužidla, když díky reakčnímu teplu při tvrdnutí pryskyřice došlo k malému požáru, pokračovala práce velice rychle. Samozřejmě nebyla sejmuta do forem celá karoseri Wartburga, protože by opět vznikl „pouze“ Wartburg, i když laminátový a na podvozku KdF. Například kopyto pro výrobu formu střechy bylo podle vlastního návrhu vyrobeno z hlíny, sádry a vrstvy vosku. Kopyto na výrobu formy dveří bylo vyrobeno z předních dveří Wartburga, které byly prodlouženy přibližně o 250 mm. Po výrobě všech forem byla karoserie Wartburga rozebrána a sloužila jako vzor pro výrobu plechových výztuh a jiných dílů jako sloupky střechy, rám kolem dvěří atd. Všechny tyto díly byly hned ohýbány z ocelového plechu o tloušťce kolem 1 mm a vyráběny hned dvakrát, protože i pan Škorpil chtěl svůj vlastní automobil. Pan Měchýř v té době pracoval jako strojvedoucí u ČSD a všechno volno mezi turnusy věnoval stavbě karoserie. Zároveň s výrobou plechových dílů byly laminovány všechny díly karoserie a to opět dvakrát. A to již na podvozkové plošině KdF vznikala nová karoserie, dvoudvéřové coupé, dost prostorné pro čtyři cestující a s více než velkým zavazadlovým prostorem vpředu. Přední i zadní okno bylo použito z Wartburga. Nárazníky, kliky, kování, zadní i přední světla pocházely z téhož vozu. Sdružený přístroj s rychloměrem pocházel z Tatry 603.
Koncem roku 1961 byl hotový vůz po nastříkání bílou barvou úspěšně otypován na DI v Ústí nad Orlicí. V zápětí po něm následoval i druhý vůz pana Škorpila, který se však nejspíše kvůli problémům s otypováním nikdy nedostal na silnici. Dodnes tento vůz ale existuje. Bohužel má být jeho historie zničena, poslouží jako základ novostavby bojového KdF 🙁 .
Ale vraťme se ještě jednou na chvíli k prvnímu úspěšnějšímu vozu pana Měchýře. Tento automobil sloužil jemu i jeho rodině k plné spokojenosti a někdy v druhé polovině šedesátých let provedl pan Měchýř výměnu již dosti unaveného motoru z KdF 82 za motor VW 1300, který dal dohromady z několika „šrotových“ motorů. S8m přitom vyrobil celé plechy chlazení. Také provedl pár úprav na zvýšení výkonu spočívající ve slícování a vyleštění sacích a výfukových kanálů a zvýšení komprese snížením hlav válců. Dále motor osadil ventily o větším průměru, které sám vyrobil z ventilů motoru Praga V3S a původní karburátor byl nahrazen karburátorem z Tatry 603. Po těchto úpravách nyní automobil dosahoval maximální rychlosti kolem 150 km/h a spotřeba byla něco přes 8 litrů na 100 km.
Celá rodina procestovala díky tomuto automobilu všechny státy Evropy, do kterých tehdejší režim dovolil cestovat. Až do roku 1977 tento vůz absolvoval celkem 250 000 km, kdy poslední kilometry s ním už jezdil jeho vnuk. Bohužel červencové povodněv roce 2002 vůz silně poznamenaly a následně byl prodán jednomu sběrateli.
Pokud je redakci známo, vůz stojí uložen a jeho stav se trvale zhoršuje a zhoršuje.
Text: Podle vyprávění p.Měchýře zaznamenal Radim Tauber.
Foto: Archiv p. Měchýře, Archiv Radima Taubera, Archiv redakce