Historie tohoto lidového vozítka není bohužel zatím známá. Vozítko, dochované do dnešních dnů vyniká dílenským zpracováním, patrně neznámý tvůrce vozítka musel mít možnost strojní výroby.
Vozítko má bytelný trubkový rám, karoserie je potažena ocelovým plechem. O pohon se stará motor z tříkolky Tempo, převod je řetězem na zadní kolo. Nízká aerodynamická stavba je na první pohled odlišná od jiných lidových vozítek.
Historii vozítka známe až od roku 2004. O osm let později ho v mnohem horším stavu koupil současný majitel Pavel Sekyra. V současnosti se plánuje renovace.
Text: Michal Primák
Foto: Pavel Sekyra