Spletitá je cesta vozíku, které je znám pod názvem Motorex. Nebo se mu také říkalo Jawamobil anebo Couvátko.
Dnes není přesně známo, koho poprvé napadlo spojení lidového vozítka a motocyklového motoru Jawa a vytvoření tohoto vozu. Většinou se mluví o firmě Jawa, ale nejen o ní. Pokusíme se klubko s názvem Motorex rozplést.
Podobnost slov VELOrex a MOTOrex není náhodná. Předsedou výrobního družstva Velorex v Hradci byl ing. Krečmer a z jeho impulzu vznikla v roce 1953 vývojová dílna v Dolech u Nového Hrádku. Tam začali pracovat na vývoji malých vozítek. Pro srovnání vývojářům družstvo získalo i konkurenční vozítka Isetta. Goggomobil, Zündapp a Messerschmitt(?). Vedoucím vývojové dílny byl ing. Miloš Hanousek, který se v předchozích letech snažil postavit vlastní vozítko s názvem Hanel 500.
Ve vývojové dílně vzniklo celkem 9 funkčních podvozků. Ocelové karosérie první trojice prototypů obstaral Josef Sodomka. V té době už nebyl majitelem své karosárny, karosérie vznikaly v Komunálním podniku Sadská, což byla bývalá karosárna Josefa Tměje. Karosérie pro další dva prototypy vyrobili z laminátu v Kovoně Karviná.
O pohon prvního prototypu se staral motor Jawa 350ccm, v dalších pak byl umístěn motor značky ČZ, avšak o objemu 340ccm. Prototyp absolvoval celých padesát tisíc kilometrů „kolem komína“. V roce 1956 na sebe dvoubarevný vozík strhával pozornost na svých cestách. Patrně někdy v této době byl projekt přesunut do Jawy. Ač se v projektu pokračovalo a z té doby je znám i název Jawamobil, zakrátko byl celý projekt ukončen a z vozítek zůstal na trhu jen tříkolový Velorex bratrů Stránských.
Motorex se dožil do dnešních dnů, známy jsou čtyři dochované prototypy. Všechny jsou ve stádiu před renovací. V některých případech bude renovace velmi náročná, ale nereálného není nic.
K Motorexům se ještě vrátíme.
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce