Počátky karosárny Oldřicha Uhlíka se datují k létu 1921, kdy si v pražských Holešovicích pronajal parcelu, na které vystavěl dřevěnou dílnu. Podílníkem v nové firmě byly jeho kolegové z předchozího působiště, pánové Žemlička a Viktorín. Oba měli po čtvrtině firmy.
Prvním zákazníkem byl závodník Hugo Urban – Emmerich, majitel holešovických papíren, který si přál novou karoserii na svůj Austro – Daimler. Uhlík již měl renomé z předchozího působiště, k ruce několik dělníků a tak se s chutí pustili do díla. Nic nevadilo, že chassis stojí bez karoserie a s rozebraným motorem v Libni. Karoserii stavěli skoro poslepu, nakonec si chassis do své dílny dotlačili a v šibeničním termínu svoji práci dokončili.
To ale neznamená, že Karosa ihned stavěla zakázkové karosérie. Většinou se jednalo o opravy loukoťových kol, karosérií po nehodě, rozličné úpravy a modernizace nebo výrobu doplňků. Zákazníky byla pojišťovací společnost nebo prodejci automobilů. Mezi touto prací začaly vznikat první kompletní karoserie. V Karose se pracovalo i na laku a čalounění. Do karosárny přijelo chassis a odjel plně funkční vůz.
Dílna získávala renomé, Uhlík odkoupil dosud pronajatý pozemek a vystavěl zámečnickou dílnu s lakovnou. Mezi zákazníky bychom našli známá jména ze závodnického prostředí (například Vincenc Junek nebo Edgar Morrawitz). Vyráběly se karosérie i pro automobilku Praga pro její vážené klienty z řad podnikatelské elity.
Firma prosperovala, v roce 1923 již měla 50 zaměstnanců! Oldřich Uhlík i nadále sledoval módní trendy i vývoj automobilů. Spolu s férovým jednáním a precizní prací šel ruku v ruce věhlas firmy. Přicházely nové a nové zakázky. A to nejen karosérie pro honosné automobily, ale i užitková technika pro armádu.
Uhlíkovy karosérie byly postaveny na chassis vozů značek Panhard Levassor, Mercedes, Fiat, Vosin ale i americké značky Studebacker či Chevrolet. Samozřejmostí byly i československé značky. Vedle zmíněné Pragy byly k vidění Uhlíkovy karosérie na vozech Laurin & Klement, později Škoda nebo Tatra.
Jak se dařilo firmě, dostávala se na limit svých možností. Továrna v Holešovicích již nestačila růstu firmy, Karosa musela odmítat zakázky na výrobu autobusových karosérií. Nebylo místo. Uhlík nebyl spokojen ani se společníky.
Zlom přišel v roce 1927, kdy Uhlík prodal společníkům svůj podíl a začal v pražských Strašnicích znovu. Nová továrna dle jeho návrhu začala s výrobou v únoru roku následujícího. Třicet šest zaměstnanců přešlo do nové karosárny z Karosy.
Jednou z prvních zakázek byla výroba autobusových karosérií pro mladoboleslavskou automobilku ASAP. Dalšími zákazníky byla znovu Praga, ale i státní správa, např. Ministerstvo pošt nebo železnice. Na dvoře nové karosárny se postupně mohly vyfotografovat Uhlíkovy karosérie na chassis vozů značek Imperia, Auburn, Minerva, De Soto, Isotta – Fraschini, Bugatti, Mercede, Packard a další.
Velká krize na začátku třicátých let znamenala výrazné snížení odbytu. Firma měla málo zakázek, vypomáhala si drobnými pracemi pro Ministerstvo národní obrany a pro letectvo. Důležitá byla pořád stavba autobusových karosérií a různých užitkových nástaveb na malé rozvážkové automobily. Peněz nebylo nazbyt, fima měla velké dluhy, zákazníci platili se zpožděním. Krizi však firma ustála, ač na rozvoj nebylo ani pomyšlení.
Nejkrásnější karosérie byly tvořeny ve druhé polovině třicátých let. Uhlík v té době postavil několik krásných karosérií pro vozy Bugatti, Lancia nebo Imperia. Klesá množství vozů československých značek. Automobilky již mají vlastní karosárny a nemají zájem prodávat samotné chassis. Až po zásahu Ministerstva obchodu byly nuceny firmy prodávat chassis karosářům za nižší cenu, než požadovali za celý automobil, jak bylo často praxí.
Autobusové karosérie tou dobou přestávaly být přísně hranaté. I do této oblasti začala mluvit aerodynamika. Luxusní autobusy pro ČEDOK a pro lázeňská města byly nejen účelné, ale i krásné. Na stavbu patrového busu pro Elektrické podniky hl. města Prahy ale nedošlo.
Druhá světová válka donutila Uhlíka přejít na výrobu potřeb pro letectví německé armády. V lepším případě bylo možné vyrobit nástavbu na nákladní automobil. Ani po osvobození to nebylo lepší. Rudá armáda a komunisté kradli co mohli, nebyly ušetřeny ani vozy, které zrekvírovalo Československo a které byly opravovány v Uhlíkově továrně.
Prvními pracemi po válce byly zejména sanitní nástavby na chassis Pragy Lady, nástavby na nákladní vozy GMC, následovaly užitkové karoseérie na Aero 150. Dřevěné karosérie byly minulostí. Uhlík zkoušel stavbu celokovových karosérií. Nadějně se jevil dural, z něhož byly vyrobeny dvě pojízdné knihovny na chassis Škoda 706RO.
Postupně se zdálo, že firma opět nastartuje předválečný růst. Zajímavě vypadal větší zakázka výroby karosérií na chassis Healey. Ale to už zde byl nechvalně proslulý únor 1948 a Oldřich Uhlík byl okraden, tak jako mnoho jiných, o výsledky své mnohaleté práce a o továrnu, jež vybudoval. Prvními, kdo chtěl Uhlíkovi továrnu znárodnit byly jeho zaměstnanci! Věděli však, že Oldřicha Uhlíka nenahradí. Proto ho ponechali ve vedení firmy, kterou mu ukradli.
Po znárodnění ještě firma postavila 60 kabin nákladních automobilů a o pár měsíců byla firma začleněna do národního podniku Karosa Vysoké Mýto. Ve Strašnicích byly ještě dokončeny karosérie Škod Superb z Mladé Boleslavi. To byla poslední práce, u které směl zůstat přítomen Oldřich Uhlík. Firma ještě nějaký čas stavěla užitkové karosérie autobusů …… ale to již nikoho nezajímalo a nezajímá.
Austro Daimler princ Henry karosoval Uhlík pro Hugo Urban-Emmericha. 
Bugatti T44 pro Barona Karla Parishe ze Žamberka. Vůz existuje dodne a prochází v Česku renovací.jpg 
Krásná práce Uhlíka na Bugatti 46 pro MUDr,Borůvku. Vůz později odkoupil O.Uhlík a používal pro své delší jízdy. Vůz je s jinou karosérií v muzeu v Kalifornii. 
Pražský autosalon a překarosovaný La Salle 
Bugatti 49 roadster
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce
Pokud získáme povolení od držitele autorských práv, doplníme další fotografie