Kolik je na světě aut, která si oblíbili jak mladí jako sportovní náčiní, ženy jako malý vůz do města na nákupy, muži jako spolehlivé rodinné auto či staří jako nenáročný spolehlivý vůz? O jednom vím. Auto, které bylo mým prvním veteránem. Auto, které jsem si, jako spousta dalších, zamiloval na první pohled. Auto, které mně vždy vykouzlí úsměv na rtech. Auto, které se úspěšně vyrábělo dlouhých sedmnáct let. Auto, které v České republice zase tak moc známé není. Auto, které se dostalo i do hudebních skladeb. Auto, které bylo předlohou dalším výrobcům – Simca 1000.
Na konci padesátých let připravovala pařížská firma S.I.M.C.A. malý vůz s motorem vzadu jako odpověď na úspěchy Renaultu Dauphine, který potvrdil nastupující módu malých vozů s motorem vzadu. Malou Simkou též reagovala na Suezskou krizi, způsobenou znárodněním Suezského průplavu v roce 1956 egyptským vůdcem plukovníkem Nasserem, která měla za následek zdražení ropy, tudíž i benzínu.
Designem vozů byl pověřen Mario Revelli de Beaumont. Dvacátého sedmého července 1961 sjela z výrobních pásů továrny v Poissy první Simca 1000. Oficiální prezentace proběhla až 10.října na pařížském autosalonu. O vůz byl okamžitě velký zájem. Na rozdíl od konkurenčního Renaultu byl, při zachování podobných vnějších rozměrů, výrazně prostornější. Na dobových prospektech je dokonce fotografie, jak se na sklopené zadní sedačky vejde kráva ˘.
Malou „tisícovku“ poháněl vzadu uložený čtyřválec o objemu 944 ccm a výkonu 33 k. Že se jednalo o velmi kvalitní agregát, prokázala skutečnost, že se vyráběl od roku 1961 až do roku 1991! v objemech 0,7- 1,6 l. Simca byla velmi dobře ovladatelná a úsporná, což jistě ocenili pařížští taxikáři, kteří měli možnost kvality vozu vyzkoušet jako jedni z prvních. Hned v následujícím roce mohli návštěvníci ženevského autosalonu spatřit na stánku S.I.M.C.A. novou úhlednou sportovní variaci na „tisícovku“ s označením „Simca 1000 Coupé“. Předpodkládanými kupujícími byly francouzské ženy, na něž se i cílila reklama pařížské automobilky. Na vzhledu coupé se podíleli opět italští stylisté. Technika vozu se náležitě upravila, výkon motoru byl zvýšen na 43 k a bubnové brzdy nahradily kotouče. Úpravě výkonu motoru se nevyhnul ani základní sedan, který posílil na výkon 39 k. Své coupé připravil i Abarth a to hned v několika výkonových verzích od 55 do 85 k (dle DIN). Ale kromě vlastní karoserie upravoval Carlo Abarth i základní verze. Zatímco běžná Simca 1000 dosahovala maximální rychlosti 125km/h, atraktivní coupé klasických italských tvarů se nestydělo atakovat 230 km/h!
V roce 1963 přichází slabší verze v chudší výbavě, označená jako Simca 900 s motorem o sníženém objemu 0,9 l a atraktivní cenovkou 5950 franků. Na druhý konec nabídky Simek 1000 se staví verze GL, která je o něco lépe vybavená, např. pestřejší nabídkou laků nebo bělobokými pneumatikami. Simky tisíc, francouzsky „Mille“ se vyvážejí do mnoha zemí, nejvíce do Itálie. Ale zájem je o ně i v USA. Pro tento kout světa dostávají mírné vizuální změny. Další malou firmičku zaujala malá Simca a veřejnosti se představil cabriolet Sibona et Basssare. Interiér Simky prochází modernizací v roce 1965, mění se především palubní deska. Zároveň továrna doplňuje nabídku o verzi GLS.
Nejzajímavější modifikací vozu v roce 1966 je model s automatickou převodovkou. Individuální úpravy se přesunuly z chromovaných ozdob na Simkách let padesátých směrem k „luxusu“ a sportovnímu vzhledu. Prodávají se hliníková kola, obložení interiéru z imitace dřeva, sportovní volanty… Na pařížském autosalonu je ke spatření sportovní vůz, dnes již zapomenuté značky CG (Chappe et Gessalin). Úhledné coupé a cabrio ne nepodobné Alpine A110 užívá podvozkových skupin a motoru Simky 1000 v kombinaci s vlastním návrhem karoserie. Dnes se jedná o vzácnost, stejně jako všechny ostatní prototypy a maloseriové modely na podvozku Simky. Jednou z nejvzácnějších verzí je čtyřmístné cabrio Simca 1000 od španělské firmy Barreiros.
21.6.1967 přinesla automobilka taky něco pro chlapy. Líbivé ženské coupé 1000 nahradil model 1200S Coupé. Jednoduché tvary nahradil agresivnější vzhled, motor posílil na 1204 ccm a dva dvojité Webery se spolu s ostatními úpravami podepsaly na zvýšení výkonu na 80 koní. Ač coupé propagovala známá žena – francouzská herečka Mirreille Darc, o sportovním využití nebylo pochyb. Soukromí jezdci v závodech do vrchu, rallye a dalších soutěží využívali především běžnou Simku 1000, kterou po vzoru ladičských firem sami upravovali.
Zásadní modernizace čekala tisícovku další rok. Přední část se opticky zvětšila především díky větším světlům, ukazatele směru se přestěhovaly do předních blatníků, zadní kulaté svítilny nahradily sdružené hranaté, nárazníky se „přiostřily“.
Pro slavnou dvacetičtyřhodinovku v Le Mans připravil francouzský závodník André Moynet vůz s motorem ze Simky 1200S Coupé. Skutečně se v závodě objevil, ale pro poruchu nedokončil. Na konci roku 1968 byla představena pro mne osobně nejkrásnější verze – Simca 1000 Spécial. Motor o obsahu 1118ccm se postaral o vyšší výkon, karoserii zdobilo bohaté olištování, palubní deska dostala obklad z imitace dřeva, přídavný otáčkoměr ve středovém panelu a sportovní volant nabídly
sportovnější vzhled. Na přední nápravě se objevily kotoučové brzdy. Hned v následujícím roce byla vyrobena milióntá Simca 1000 – tuto čest měla 1000 Spécial. Datum výroby připadlo na 25.2., stejně jako je datum mého narození. A moje první Simca byla….Simca 1000 Spécial. Alespoň dle TP moje Simca zněla na toto provedení, ač se jednalo o dobitý bastl. Ale to jsem odbočil.
Stále větší zájem o sportování za volanty malé Simky vedlo k zavedení závodů „Simca Challenge“.
Nešťastný vstup amerického Chrysleru měl za následek mimo jiné i změnu názvu automobilky. Ač se auta i v roce 1971 nazývala SIMCA, automobilka nesla nově název Chrysler France. Modelovou řadu doplnil model s označením Sim´4 s motorem 777 ccm.
Vrcholným modelem byla nyní verze s označením Simca 1000 Rallye. Jednalo se o úpravu vozu pro mladé „závodníky“. Červené Simky měly černou matnou přední kapotu, rychlé pruhy s nápisem RALLYE přes zadní část vozu. Motor měl výkon zvýšen na 53 koní. Interiéru dominovala nová palubní deska s kulatými „budíky“, sportovní volant, lehké anatomické sedadlo řidiče. Sportovní verze se hned stala velmi žádanou, proto již v následujícím roce přichází lehce modifikovaná verze 1000 Rallye1. Již i spolujezdec měl sportovní anatomické sedadlo, výkon motoru o objemu 1294 ccm opět trochu povyrostl, a to na 60 k. Hodily se i přední kotoučové brzdy.
Továrnou podporovaná organizace s názvem Simca Racing Team umožňovala mladým jezdcům zlepšovat své dovednosti za volantem malých Simek. Nápad se závodním týmem byl velmi dobrý, počet Simek na startovních listinách všemožných soutěžích rychle rostl.
Simca 1000 Rallye 2 na mezinárodním srazu Simek v Belgii
Továrna ale nezahálela. Již v roce 1973 si lze zakoupit Simku 1000 Rallye 2. Motor o stejném obsahu dopovala dvojice dvojitých karburátorů Weber, vůz dostal kotouče i na zadní nápravu a chladič se přestěhoval do přídě vozu. Pořád tentýž motor disponoval 82k. Připomeňme si, že vůz vážil 860 kg. Na zvýšení výkonu Simek reagovali i drobní úpravci. CG jste nyní mohli mít rovněž s motorem 1,3 l v tomto případě vyladěným na 95 k.
Zvyšoval se nejen počet mladých závodníků, ale objevovaly se i modernizace z řad soukromníků. Jednou z nich byla pětistupňová převodovka, kterou v roce 1974 nabízel jistý dealer vozů ve Villemomble ve Francii. Interiér se opět mění, palubní deska dostává imitaci dřevěného obložení standardně, a řidič v ruce svírá jednoduchý tříramenný volant.
V roce 1975 jste si mohli vybrat s šesti variant malého vozu. LS s motorem 944 ccm, výkonem 44 k a cenou 9550,- franků, GLE se lišil jen nepatrně a byl o šest stovek dražší, pěkná GLS s motorem 1118 ccm, výkonem 55 k byla výhodnou volbou, oproti GLE jste si přihodili stovku na 10 250,- franků. Spécial se již chlubil šedesátikoňovým motorem 1294 ccm při ceně necelých jedenácti tisíc franků. Rallye 1 a 2 se lišily rozdílem výkonu 22 k. „Jednička“ stála 10 850,- franků a „dvojka“ 13 580,- franků.
Modelové provedení z následujícího roku pod názvem SR dostalo hliníkové ráfky, otvírací okno a několik dalších detailů. Doplnilo tak stávající nabídku. Bylo již ale zřejmé, že výroba tisícovek se blíží ke konci. Nejviditelnější změnou ale byly v druhé polovině roku velké hranaté přední světlomety, které podle mého soukromého názoru autu vůbec neslušely. Simky se s nimi i přejmenovaly. Nově si zájemci mohli koupit Simku 1005 (motor 944 ccm) a 1006 (motor 1118 ccm). Verze Rallye 2 v nabídce zůstala, jen dostala ta hranatá světla také.
Nejvýkonnější verzi Simca 1000 Rallye 3 přinesl rok 1978. Byla to již labutí píseň této modelové řady, ale stála za to. Většinou čistě bílou karoserii doplnily spoilery kolem celého vozu, které dodaly potřebný sportovní vzhled. Zadní části hranatá světla již nepřekážela, ale dominovala. Zadku naopak vévodil velký příčný výfuk. Výkon třináctistovky byl již 103 k. Nicméně nutno dodat, že již u dealera bylo možno zakoupit na jakoukoliv Simku 1000 různé doplňkové kity, z nichž nejvýkonnější umožňoval Simce 1000 Rallye 3 až 122 k. Což při hmotnosti 740kg vůbec nebylo nezajímavé.
Celkem spatřilo světlo světa ve Francii cca 1,7 milionů tisícovek, dalších cca 300 000 kusů bylo smontováno v zahraničí. Na podvozku Simek 1000 vznikaly nejen úhledné coupé, ale i např. plážová bugy Simca Shake. Tato byla vyrobena patrně v jediném prototypu, dodnes se dochoval a prochází renovací v Holandsku. Další raritou je Butagaz. Jedná se o reklamní provedení pro známého prodejce plynu ve Francii. Vyrobilo se patrně 7 kusů a celý projekt skončil komerčním neúspěchem. Jeden kus se před několika lety dražil s vyvolávací cenou 33 000 Euro.
A co Simky 1000 v Československu? Oficiálně dovážené nebyly. Moji Simku 1000 Rallye 2 přivezl Tuzex jako roční. Individuálně se jich sem pár dostalo. Ale většinou moc dlouhý život neměly. Ne kvůli kvalitě, ta byla dobrá. Ale kvůli naprostému nedostatku náhradních dílů. Tehdejší servis Simca měl dost práce se zajišťování dílů pro modely, které do Československa dováženy byly. Možná proto mám dnes asi šest vyřazených Technických průkazů k tisícovkám ˘. Ale některé přežily dodnes. Z prvních verzí vím v ČR o čtyřech kusech, z provedení po roce 1970 jich existuje v republice víc, ale na srazech můžete potkat dvě a nechybí jedna 1005. Ze sportovních verzí je v renovaci jedno 1000 Coupé a spolu s nedávným dovozem tři vozy 1200S Coupé.
Zajímavostí je složka AZNP Mladá Boleslav v archivu NTM, popisující testy a rozbory jednoho z vozů 1200S Coupé se závěrem, co je vhodné použít pro plánované coupé Škoda 110R. Testované coupé existuje dodnes. Je zde verze Rallye 1, ale už dlouho zarůstá do kopřiv. Je zde kupodivu i jedna americká vývozní verze, ale časy, kdy v jižních Čechách jezdila jsou pryč. Za posledních 15 let sešla do stavu vraku. Simku 1000 můžete pořídit již od cca 50 000 ,- Kč, na vrcholné modely Rallye 2 a v malém počtu vyrobených Rallye 3 ve špičkovém stavu si budete muset připravit i půl milionu. A naprosto neobjektivně a nekriticky musím dodat – stojí to za to :-).
S 1000 první generace 1000 spécial 1969 provedení 1970 – 1974 Rallye 1 Rallye 2 vlevo mladší, vpravo starší Rallye 3 10005, konec výroby 1000 coupé 1200 S coupé úprava Barreiros úprava na otevřenou verzi, výrobce neznámý Simca Shake úprava Barzoi 1300 Abarth CG
Text: Michal Primák
Foto: Michal Primák a archiv redakce