Nahradit celosvětově úspěšný model je vždy těžký úkol. Simca 1300 se tohoto úkolu ujala na jaře roku 1963. A nevedlo se jí vskutku zle. Zatímco všech provedení Aronde se za 14 let vyrobilo 1,5 milionu kusů, Simca 1300 a 1500 dostala pouze 3 roky. A za tyto tři roky se silnice podívalo přibližně 430 000 vozidel. Což úspěchem je. Dnes si říkáme, kam se všechny ty Simky poděly, na silnicích je nevidíme, na srazech zcela výjimečně, prostě jsou pryč. Pojďme si je připomenout.
Na počátku šedesátých let byl již automobilový trh ozdraven od důsledků druhé světové války a automobilky objížděly světové autosalony se svojí nabídkou. S.I.M.C.A. byla na vrcholu svých sil. Úspěch řady Aronde vynesl automobilku vzhůru, nová továrna v Poissy jela naplno, výroba se rozšířila o velké modely Ariane a Vedette. Nástupce Aronde se představil v roce, kdy se tato řada stala minulostí a vzala sebou i větší sourozence Ariane a Vedette. Svědkem představení nové Simky 1300 se stala Ženeva a její autosalon. Automobilka opustila libozvučná jména, vycházející ze starofrancoužštiny a novinku označila nezajímavou číslicí, stejně jako, o dva roky dříve představenou, Simku 1000. Číslice značila zaokrouhlený objem motoru. Škoda, že zmizely krásné názvy Elysée, Aronde, Ariane, Beaulieu….
Nový sedan byl svému předchůdci na hony vzdálen, zejména po karosářské stránce. Na Aronde/Elysée neodkazovalo na „třináctistovce“ vůbec nic, ač pod kapotou byl známý motor. Ale prohlédněme si nejdříve to, co je oku pozorovatele vystaveno nejdříve. Karoserie se po vzoru módy zcela zbavila vystouplých blatníků, které byly zcela „integrovány“ do karoserie. Samozřejmě ale zůstaly náznaky zadních křidélek….opět móda ˘. Karoserie o délce 4,2 metru je prosta zbytečných tvarů, vše je jednoduché, prosté, elegantní. Ale účelné. Jako třeba umístění rezervy. Aby nezabírala
moc prostoru, je nádrž vozu, umístěná pod zavazadlovým prostorem tvarována tak, že v její horní části je prohlubeň přímo pro rezervu. Zároveň nádrž tvoří část zavazadlového prostoru. Vtipné a účelné řešení. To samé platí v interiéru. Palubní desce dominuje kaplička, kde je rychloměr a ukazatel paliva. Až v lépe vybavených verzích se objevuje například ukazatel teploty motoru. Vůz je pětimístný, vepředu může řidičova partnerka sedět až u řidiče. Přední sedačka je totiž lavicová a ani řadící páka jí nepřekáží, je pod volantem. Všechna sedadla jsou velmi měkká a pohodlná. Jen vstát z nich je trochu obtížnější ˘. Z vozu je výborný výhled díky bohatému prosklení. Pod kapotou je známý motor, původem ze Simky Elysée. Drobnými úpravami dosahuje výkonu 62 k dle normy SAE. Samozřejmostí je vodní chlazení a rozvod OHV. Převodovka je čtyřstupňová a poháněná přes kardan je zadní náprava.
O necelé dva roky později přichází silnější a „luxusnější“ sourozenec. Simca 1500, jak název napovídá, má pod kapotou motor o objemu 1,5 litru a výkonu 81 k. I ten konstrukčně vychází ještě z motoru Rush, původem v Simce Aronde. Pro 900 kg těžký vůz bohatě dostačuje. Interiér je příjemnější. Šedé obložení palubky nahradila imitace dřeva, sedačky jsou již dělené. Na palubní desce přibyly ručičkové hodiny. Zvenku je rozpoznatelná Simca 1500 díky nové hliníkové masce mezi předními světlomety. Avšak rozlišovací markant to není zcela spolehlivý. Když ve Francii končila výroba Simek 1300/1500, dostávaly i slabší „třináctistovky“ tuto masku. Zřejmě se jich vyrobilo víc 🙂 .
Simca 1500
Záhy je představena druhá karosářská varianta, verze kombi, zde označovaná jako Break. Měly ji oba modely. Zadní část vozu byla přístupná zajímavým způsobem. Nejprve bylo třeba odemknout zámek, na zadních dveřích. Po odemknutí bylo možné kličkou, skrytou v zámku zasunout zadní okno do dveří. Následně za kliku ve vnitřní části dveří odklopit spodní část víka zavazadlového prostoru. Do toho bylo možné získat dvě podélné malé židle, vhodné pro převoz dětí. Další možností bylo „zaplechování“ zadních bočních dveří a vytvořit tak jakousi nákladní verzi. Ta po ukončení výroby užitkových verzí Aronde ve výrobním programu chyběla. U Simky 1500 ve verzi GL a GLS bylo možno vyndat podlahu zavazadlového prostoru, kterou tvořil……kempinkový stolek.
Ve stejném roce, tedy 1965, bylo možnost vybavit vůz třístupňovou automatickou převodovkou Borg Warner. Simky řady 1300 a 1500 byly v roce 1966 výrazně modernizovány a novinky nesly označení Simca 1301 a 1501.
Řada Aronde/Elysée, úspěšně etablovaná i na československém trhu, položila základ pro pokračování spolupráce mezi socialistickým Československem a západoevropskou automobilkou S.I.M.C.A. A tak i řada Simca 1300 obohatila naše silnice. Přesný počet dodaných vozů na naše silnice mi není znám. Ale ještě v nedávné době byla Simca 1300 relativně běžně viděným vozem.
Dnes byste možná spíš našli pověstnou jehlu v kupce sena, než „třináctistovku“ na silnicích. I na značkových srazech uvidíte jednu, možná dva kusy. Simky 1500 se sem nevozily a ty, co zde jezdily, byly dodány dvěma způsoby. Jednak přes brněnský strojírenský veletrh, kam přišly i dva vozy verze Break a jednak individuálním dovozem.
Sám jsem několik vozů Simca 1300 vlastnil, a jedná se o nenáročné malé vozidlo, které uspokojí touhu po příjemném a nenáročném svezení. Konstrukce je jednoduchá a při minimální údržbě může přinést spoustu potěšení při veteránských akcích. Simca 1500 Break, kterou jsem vlastnil někdy kolem roku 2003 je smutnou vzpomínkou přecenění mých tehdejších možností pro náročnou renovaci. Dnes bych si se silnou korozí karoserie (včetně střechy) jistě poradil, tenkrát jsem to vzdal a vůz dnes již neexistuje. Ze všech čtyř kombíků, o kterých jsem ještě před deseti lety v Česku věděl, zbyl jediný.
Pokud tedy hledáte nenáročného veterána za dostupnou cenu, který vám poskytne příjemné zážitky za volantem, a netrváte na pětimetrovém kabrioletu, může být malá sympatická Simca to pravé.
1300 1500
Text: Michal Primák
Foto: Michal Primák a archiv redakce