„Mám jednoduchý vkus, spokojím se s tím nejlepším“. Tímto citátem O.Wilde určitě nemyslel jedno z nejlepších aut, které jsem kdy řídil (a že jich nebylo málo), a které ve své době bylo nazýváno propadákem. Auto, které v soutěži Auto roku skončilo těsně pod stupněm vítězů. Auto, o kterém někdo říká, že má vzhled krabice od bot, a jiní chválí důmyslný design, jenž beze zbytku splnil svůj účel. Kdo dnes zná Talbot Tagora?
Nástupce Chrysleru řady 160, 180, 2litres byl již dlouho na rýsovacích prknech. Pod označením „Project C9“ se začal připravovat již od roku 1976. Než byl ale uveden, dosti věcí se hodně změnilo. Simca již nepatřila americkému Chrysleru, s odstupem času nutno říci, že naštěstí. Nicméně prodej evropských závodů Simca koncernu PSA bylo řešením „z louže pod okap“. A protože Peugeot zřejmě nesnesl, aby jeho úhlavní konkurent dál existoval, zrušil značku Simca, a z jejího portfolia vybral starou značku Talbot. Tak se od roku 1979 všechny Simky začaly objevovat na trhu pod tímto názvem. Označení Talbot měla i novinka na pařížském autosalonu v roce 1980.
Přesněji nesla jméno Talbot Tagora. Jednalo se o vlajkovou loď Talbotu. Přísně hranatá karoserie prostorného sedanu s velkým zasklením, klasickou koncepcí a výkonnými motory byla důstojným nástupcem Chrysleru a velkým posunem vpřed. Stupně vítězů v soutěži Auto roku unikly novince o vlásek, skončila čtvrtá. Podvozek dodal koncernový Peugeot 604, jemuž nakonec byla Tagora trochu podobná. Karoserie sedanu byla opravdu velká. Ač se to z fotek nezdá, auto má délku 4,6 m a šířku Fordu Transit. To umožňuje posádce opravdu luxusní pohodlí, které je srovnatelné s nejlepšími limuzínami. Součinitel odporu vzduchu byl u Tagory velmi dobrý, a to přesto, že byly zavrženy přísně klínovité profily návrhů karoserií.
Přednost dostal návrh karoserie, kde v místech, kde ostré hrany přídě vítězí nad okolní masou vzdušné hmoty, dostala Tagora přísnou a nekompromisně svislou masku – automobilová „Poker face.“ Antikorozní ochrana byla na výrazně lepší úrovni než například u modelů Rancho nebo Simca 1100. Hotové karoserie byly lakovány běžnými i metalickými laky. Velké prosklení sice v letních měsících dost prohřívalo interiér, ale mohli jste si dokoupit v příplatkové výbavě nejen tónovaná skla, ale i manuální klimatizaci.
Podvozek Tagory sice pocházel z Peugeotu 604, který byl o několik let starší, ale rozhodně se nedá mluvit o diskomfortu. Naopak. Velmi dobře vyrovnává nerovnosti silnice a poskytuje posádce dostatek pohodlí. Jedinou nevýhodou je výrazně užší zadní náprava oproti karoserii. Při pohledu zezadu Vás napadá přirovnání k tramvajovému vozu. Ne že by to mělo nějak zásadní vliv na jízdní vlastnosti, ale vypadá to divně. Brzdy jsou na přední nápravě kotoučové, na zadní bubnové. U nejvyšší verze SX jsou kotouče i vzadu a přední jsou vzduchem chlazené, což dodá vozu větší jistotu při brzdění.
Tagora 2.2 GLS s automatem na přání
Motory dostávala Tagora ve třech objemových variantách. Převrtáním motoru z Chrysleru 2 Litres na objem 2155 ccm a dalšími drobnými úpravami vznikl pružný motor 2,2 l OHC, který byl dodáván do verzí Tagora 2,2 GL a GLS. V chudší verzi GL byl spřažen se čtyřstupňovou manuální převodovkou, u GLSka pak s pětistupňovou. Případně jste si mohli z nabídky vybrat třístupňový automat. Vznětový čtyřválec 2,3L s turbodmychadlem, který poháněl několik dalších evropských vozů (Ford Sierra, Peugeot 604…) vynikal pružností a velmi kultivovaných chodem. Opět jste si
mohli vybrat mezi pětikvaltem či automatem. Vrcholem nabídky byl stosedmdesátikoňový šestiválec 2,6 l, který lehké karoserii dodával výkon vozu zcela jiné kategorie.
Interiér je prostorný a to na všech místech. Ani pět dospělých nemusí mít pocit jak v přecpaném autobusu. Na druhou stranu materiály, použité na dveřní čalounění a další obložení interiéru je sice hezké, ale u dvacet let starých vozů docela problematické. Zákeřným nepřítelem je sluníčko a následky přehřátí interiéru jsou dnes prakticky neodstranitelné.
Tagora byla velmi dobře vybavená. Už střední verze GLS měla např. tónovaná skla, centrální zamykání, přední elektrická okna, zevnitř vozu seřiditelná zpětná zrcátka, radio, semišový potah
sedadel a spoustu dalších drobností. Ve verzi SX jste měli navíc palubní počítač, ALU kola s pneumatikami TRX, zadní okna elektricky ovládaná. Připlatit jste si mohli za kožený interiér, střešní dvoupolohové otevírací okno, tempomat, klimatizaci….
Zajímavou Tagoru najdete v muzeu CAAPY v Paříži. Je zde vystavená Tagora President. Jedná se o koncept vozu, který byl navržen jak managerský vůz. V interiéru můžete najít kůži Connolly, telefon, diktafon, televizi s videorekordérem a další „drobnosti“.
Co se jízdních vlastností Tagory týče, jde o lehký vůz s dostatečným výkonem vhodným i pro dlouhé cesty. Interiér lze opravdu nazvat luxusním a pohodlným. Spotřeba u verzí s manuálem je velmi příznivá a lze se pohybovat i kolem 8L/100km. U automatu lze mluvit o nízké spotřebě pouze při poklidných dálkových jízdách. Další rychlostní stupeň automatické převodovce velmi chybí.
Celkově bylo vyrobeno kolem dvaceti tisíc Tagor. Počet dochovaných vozů ve slušném stavu je velmi nízký. Osobně to odhaduji na méně než 100 provozních kusů, což z Tagory dělá perspektivního youngtimera.
V České Republice je v současné době celkem deset Tagor (stav k roku 2013). Velmi málo viděné jsou i na mezinárodních značkových srazech.
„Tagorou jezdím po srazech v celé Evropě od roku 2002. A objektivně musím říci – je to jedno z nejlepších auto na světě.“
Technická data:
Verze GL a GLS
Motor: kapalinou chlazený řadový zážehový čtyřválec, objem 2155ccm, výkon 115 PS při 5400 ot/min
Přenos sil: mechanická čtyřstupňová (u GLS pětistupňová) nebo automatická třístupňová převodovka, pohon zadních kol
Přední náprava: Nezávislé zavěšení se vzpěrami McPherson
Zadní náprava: Rozvidlená ramena se šikmou osou kývání
Rozměry D x Š x V: 4628 x 1810 x 1405
Nejvyšší rychlost: 171 km/h
Verze DT
Motor: kapalinou chlazený řadový vznětový čtyřválec, objem 2304 ccm, výkon 80 PS při 4150 ot/min
Přenos sil: mechanická pětistupňová nebo automatická třístupňová převodovka, pohon zadních kol
Přední náprava: Nezávislé zavěšení se vzpěrami McPherson
Zadní náprava: Rozvidlená ramena se šikmou osou kývání
Rozměry D x Š x V: 4628 x 1810 x 1405
Nejvyšší rychlost: 154 km/h
Verze SX
Motor: kapalinou chlazený vidlicový osmiválec, objem 2664ccm, výkon 165 PS při 6000 ot/min
Přenos sil: mechanická pětistupňová převodovka, pohon zadních kol
Přední náprava: Nezávislé zavěšení se vzpěrami McPherson
Zadní náprava: Rozvidlená ramena se šikmou osou kývání
Rozměry D x Š x V: 4628 x 1810 x 1405
Nejvyšší rychlost: 195km/h
Celkový počet vyrobených kusů: kolem 20 000ks. Zde se dobové prameny rozcházejí.
Prototyp C9 Tagora SX