LEGENDÁRNÍ SOUTĚŽ NEBO SNOBÁRNA?
Možná trochu drzý nadpis hned vysvětlím. Závod historických vozidel Zbraslav – Jíloviště se jezdí už pěknou řádku let. Resp. nejdříve závod, později vzpomínková jízda pravidelnosti. Je zde k vidění spousta veteránů. Každý si přijde na své. Motocykly, předválečné i poválečné automobily, letos (prý poprvé?) i staré formule, dobové oblečení…. Zkrátka přehlídka historie. A taky drahé startovné, vyhranění vůči mladším veteránům, hlava na hlavě, nezajímavý závod, samí kšeftaři a vývozci…
O soutěži jsem v minulosti slyšel hodně. A jaká je Zbraslav – Jíloviště ve skutečnosti??? Pojďte se podívat na tuto akci se mnou z pohledu účastníka…
Řev vytočeného motoru rve mé ušní bubínky, kouř štípe do očí, země mi duní pod nohama a něco placatého se právě mihlo před mýma očima. Nebo se mi to zdálo? Ne, nezdálo. Byl to Wartburg. Ale ne ten, který Vás zřejmě napadl. Toto nebyla „běžná“ třipěttrojka ani starší třistajedenáctka. To byla formule! Malé placaté nic s mrňavým motorem, dopovaným velikým karburátorem Weber. A nebyl sám. Celá plejáda malých formulí, vyrobená převážně v naší zemi, se ukázala na startu. Nutno říci, že se s tím nemazlili a v jednu chvíli mne i napadlo, zda pilotům někdo řekl, že to není již pár let klasický závod ˘. Jejich výkony ocenili diváci, lemující obě strany trati uznalým potleskem a pokyvováním hlavou. Ani já nebyl výjimkou. Na jedné z formulí byl nápis „ na prodej“. No dal jsem si radši studenou limonádu (sprchu nikde v okolí neměli) a za chvilku mne tato myšlenka přešla. Bohužel v tu samou chvíli se začaly na start řadit motocykly. Řeknu Vám, taková stará BSA nebo Indian….taky by mi slušel. Oblaka bílého dýmu jež zaplnila celou ulici a žena s dětmi odcházejí na zmrzlinu. Motocykly se nechtějí nechat zahanbit a upalují směrem k Baním. Jen jeden Stadion se sune rychlostí chůze vzhůru a pranic si nedělá z toho, že jeho rychlost je tak 1,5km/h. I Velorexy ho plynule předjíždějí.
Předválečná auta jsou krásná věc. I když pro mne trochu vzdálená. Ale takový Pierce – Arrow 836 nebo Cord 810….to je nádhera. Ty se mi opravdu líbí a dokážu si představit je mít ve sbírce. No zbytečná skromnost nikdy nebyla moji ctností. Proč taky, že? 🙂 Z menších vozů mne zaujala závodní Praga Picollo. Drtivá většina předválečných strojů byla v perfektním stavu a to včetně těch nejstarších. Poválečných aut byla také spousta. Dokonce i Simca se objevila, byť jediná. Krásná Elysée mé oko potěší vždy. To už se ale blížil pomalu také čas, abych se podíval, zda již odstartovaly vozy, parkující přede mnou. Už vyjeli. Tam, kde stála dvacítka aut, bylo Ferrari 400i, se kterým jsem přijel, osamocené.
Startuji jako poslední za Fiatem 850 coupé. Do otevřených okýnek slyším dětské i dospělé hlasy „hele, už jede to Ferrari“. Usmívám se a mávám na obě strany. Dvanáctiválec pod kapotou si pomalu bublá ve svém rytmu, kola zastavují před bílou čárou, startovací vlajka je připravená …. tři …. dva …. jedna …. Ferrari se rozjíždí tak, jak se na 30 let starý italský klenot sluší a patří. Diváci tleskají a mávají. Sledovat provoz, rychloměr, diváky …. no, není to jednoduché. Čas neřeším. Sice jde o jízdu pravidelnosti, ale já nepřijel soutěžit, ale kochat se. A stejně tak se kochají diváci, kteří jsou po celé délce trati. Postávají, posedávají na přinesených židličkách, fotí, mávají, tleskají. V místě, kde je diváku hodně, se nechávám předjet malou sportovní Střelou. Diváci se mohou zbláznit. Malé české auto předjelo Ferrari. Řidič Střely oceňuje mé gesto. A už je tu cíl. Pomalu se řadíme v Baních do běžného provozu a sjíždíme zpět na náměstí ve Zbraslavi. Když přijíždím na start, je přede mnou jen pět aut. Takže znovu. Vyřazuji a podržím krátce plyn ve 3 tisících otáčkách. Diváci šílí. Startovací vlajka letí vzhůru, pouštím brzdu a vyjíždím na svoji druhou jízdu. Vzpomínám, jaké to bylo, když se tato akce jezdila ještě jako závod. Prý ho navštěvovalo sto tisíc lidí!!! To je každý desátý pražan!!! Podruhé cílová páska.
Jaká je tedy Zbraslav – Jíloviště? Je to úžasná přehlídka všemožných historických vozů ve skvělé,
neopakovatelné atmosféře. Startovné i s dvěma obědy stálo 1500,-Kč. Což je ok, vždyť náklady na tuto akci taky nebyly malé. Nikde jsem neslyšel žádné kecy o tom, co je správný veterán a co ne. Bylo všeho dost, každý si mohl najít svůj koutek. Trochu atmosféry přináším ve fotogalerii, která si zaslouží být bohatší než jindy.
Úsměvná tvář Pragy Lady 
Vždy mne potěší originální stará registrační značka 
Každý si přišel na své 
Škoda 6R po devítileté renovaci 
Takto vypadal nálezový stav Škody 6R 
Známé závodní Minory Sport 
Až v roce 1930 startoval Wikov poprvé na zbraslavské soutěži. To už konkurenční československé značky měly za sebou mnohá vítězství 
Motor vozu McLaughlin 
Řev malých formulí na startu 
S pěknými vozy přijeli i diváci 
Ford Taunus P5 17m 
Tak zase příště
Text: Michal Primák
Foto: Michal Primák, Daniela Primáková