Při zamyšlení který u nás vyrobený vůz je nejrychlejší, byste si možná vzpomněli na supersportovní MTX Tatru V8, Innotech Mystero nebo současnou Pragu R1. A co Grafit? Chtít v socialistickém Československu, kde vybočovat bylo přísně zapovězeno, vyrobit a provozovat supersport se rovnalo šílenství. Ale to neznamená, že se to Ivanu Labaškovi nepodařilo.
Nápad přišel na konci sedmdesátých let, kdy tehdy – náctiletý Labaška zatoužil po supersportovním voze. Po dvou letech měl hotové nákresy svého budoucího auta a v garáži začal se stavbou. Zní to dnes skoro neuvěřitelně postavit bez větších technických zkušeností takové auto. Stroj, který měl dosahovat rychlostí v té době vyhrazených jen nejdražším vozům prestižních značek.
Nejprve si Labaška sám navrhl a vyrobil příhradový rám. To se samozřejmě snadno řekne. Ale když máte k dispozici malou garáž pro škodovku, o dnešním dílenském vybavení se Vám ani nezdá, protože netušíte, že takové vůbec existuje a v samoobsluze socialistického Československa ho jaksi nevedou, to je trochu jiná písnička. Přesto byl za nějaký čas trubkový příhradový rám lokálně zesílený duralem hotov. Další důležitou součástí byl samozřejmě motor. V Československu byl nejvýkonnějším motorem agregát z Tatry 613. Ale ten byl teoreticky nedostupný. Získat ho nebylo vůbec snadné, neboť prodej soukromníkům byl takřka zakázaný. Nakonec se Labaškovi podařilo sehnat postarší Tatru. Z ní využil nejen vidlicový osmiválec, ale i některé podvozkové díly, které si sám upravil. Motor byl uložen za zadní nápravou, tak jako v dárcovské „Šestsettřináctce“. Ve formách z betonu! si odlil laminátové díly karosérie. Nechyběly ani výklopné přední světlomety.
Grafit byl dokončen v roce 1986 a Labaška se pokračoval ve snaze o zlegalizování jeho provozu. Nezbytným požadavkem soudruhů při homologaci bylo přepracování zadní části tak, aby více připomínala Tatru. To z toho důvodu, že byl přihlašován jako varianta Tatry 613. Zadní světla ze „Šestsettřináctky“ je snad uspokojily. Až po pěti letech, v roce 1991, dostal Grafit Technický průkaz a směl na silnice. V Technickém průkazu je jako výrobce uveden tvůrce vozu, ale značka je Tatra. Byla to jediná možnost přihlášení. Kopřivnická automobilka ale neměla s Grafitem nic společného. Labaška své auto běžně používal a došlo i k několika haváriím. Havárie a dostupnost zahraničních dílů po změně režimu byly příčinou různých vzhledových úprav a postupného nahrazení laminátové karosérie karbonem. Zmizely výklopné světlomety, zadní část se rozšířila pro 335 mm široké pneumatiky, hliníková kola nahradila „plecháče“ a poklice ze Škody 120, vyměnily se detaily jako kliky dveří nebo zpětná zrcátka a další drobnosti.
Původní nezůstal ani motor, Grafit dostal závodní osmiválec postavený pro Tatru 700 GT o objemu 4,4 litru a výkonu rovných 400 koní. Každý válec má dvojici zapalovacích svíček, každá svíčka dostala svoji cívku. Písty a ojnice z Porsche 911 se „drží“ kované klikové hřídele. Nově byla zabudována do vozu i převodovka ze „Sedmistovky“. Se 1450 kg vážícím autem tak mohl Labaška dosáhnout rychlosti 325 km / h.
Vůz dodnes existuje a vidět ho lze občas na sportovních setkáních nebo tatrováckých srazech. Spolu s Innotechem Mysterro a MTX Tatrami V8 tvoří vzácnou skupinu českých supersportovních automobilů.
Text: Michal Primák