Dalším z vozů, se kterým zanechal stopu Július Kubinský byl Mono JK I. Jednalo se o závodní vůz, který postavil v Brně poté, co byla znárodněna firma Koller a spol., ve které pracoval na jiném voze ( K & K Speciál).
Opět byly použity díly z KdF, tentokrát byl ale motor doplněn o anglický kompresor Roots. Zajímavostí je jistě úmysl Kubinského zastavit do monopostu motory dva. K tomu však již nedošlo. Vůz byl dokončen, avšak nebyl hodnocen jako úspěšný. Tenkrát bylo běžné, že i podobné vozy měly státní poznávací značku, mohly tedy do běžného provozu. Samozřejmě poté, co byly namontovány světlomety a další nezbytné vybavení.
Další vůz stejného označení (jen římskou čislici jedna logicky vytřídala dvojka) osadil Kubinský patnáctistovkou OHC Z Lancie Aprilia opět s kompresorem Roots. Nadopovaný motor měl problémy s praskáním ojnic, výkon byl příliš velký. Přesně se ale nepodařilo výkon změřit. Převodovka z KdF dostala zcela jiné převody. Mono JK II vážil 500 kg a byl připraven na Velkou cenu Československa. Té se ale nakonec nezúčastnil, neboť při tréninku havaroval se zametacím vozem a byl poškozen.
Později byly postaveny další tři podvozky, osazené motory BMW 321, BMW 328 a dvoulitr Alfa Romeo. Údajně se jeden ze čtveřice vozů Mono JK II dochoval.
Mono JK 500 byl závodní monopost pro formuli 3. Třímetrový vůz byl poháněn půllitrovým motocyklovým jednoválcem Eso. Skelet skořepinové konstrukce byl zcela samonosný, a to již v roce 1961! Na skelet pak byla přimontována laminátová karosérie. Otvorem v přední části monopostu byl nasáván vzduch, který proudil dutými nosníky k motoru. Mono JK 500 se svojí hmotností 250 kg byl docela svižný. K nasazení trojice těchto vozů do závodů již nedošlo, neboť byla změněna pravidla a formule 3 se načas stala minulostí.
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce