Letecký inženýr a později konstruktér Břetislav Novotný z Hulína se po návratu ze studií v Belgii a Francii pustil do stavby lidového vozu. Inspirací mu byly francouzské cyclecary. Jeho snem bylo vytvořit lehký a plně funční lidový automobil, kterým by pomohl motorizaci země.
V roce 1921 tedy začal s vlastními návrhy a následně i se stavbou. Již v roce následujícím vyjel první Novotného vůz. Ostře řezaná karosérie velmi jednoduchých tvarů byla doplněna zajímavým, ale patrně nepraktickým detailem – světlomety až u čelního okna. Po prvních testovacích kilometrech doznala karosérie drobných změn v oblasti blatníků, a světlomety se přestěhovaly na tradiční místo na chladičové stěně. Karosérie byla otevřená, dvoumístná, s třetím nouzovým sedátkem v zádi.
Vůz s názvem Novo poháněl dvoudobý dvanáctikoňový dvouválec německé značky Baer o objemu 770 ccm. Motor byl chlazen vzduchem. Místo spojky byl třecí převod, který byl později využit i u dalších Novotného vozů Omega a Disk.
Na výrobu ing. Novotný neměl peníze a sehnat investora se mu nepodařilo. Dalším Novotného vozům s názvy Omega, Disk, jakož i nejúspěšnějšímu jeho vozu Aero 500 se věnuji v patřičných kapitolách.
Zmíním ještě jednu dvojici aut s Novotného rukopisem: neměly totiž svoji samostatnou značku.
Prvním byl prototyp čtyřdvéřového automobilu, který ing. Novotný vytvořil v roce 1937. Inspirován byl patrně aerodynamickými vozy Tatra. Jeho vůz měl vzadu umístěny dva (!) motory z Aera 30 o objemu 1000 ccm, umístěné napříč nad zadní nápravou. Druhý z motorů se připojoval při „plném plynu“ a ve stoupání. Jinak vůz běžel na jeden motor.
Posledním počinem byl malý dvoumístný vozík s jednoválcem pod přední kapotou, který ing.Novotný vytvořil během války. Přestože byl poměrně líbivý, ani ten neměl další následovníky.
Zda se některý z uvedených vozů dochoval, mi není známo.
Text: Michal Primák
Foto: Archiv redakce